Sonické vykopávky z Československa

Dějiny hudby nejsou jenom dějinami samotných zvukových materií, ale i  dějinami přístupu k nim. Při tomto alternativním pohledu na historický proud zvukových dobrodružství pak před člověkem vyvstane linie rozličných přístupů, které se při poslechu hudby uplatňovaly. Více než kdy jindy tady platí pořekadlo, že člověk dvakrát nevstoupí do jedné řeky – zjednodušeně řečeno, skladba není nikdy stejná, protože posluchač je při každé jedné její reprodukci v jiném stavu, než byl předtím.
Z této odlišné optiky pak čerpají celé rozličné hudební proudy a žánry. V  současnosti tolik populární hauntologie nebo hypnagogický pop jsou celé postavené na striktním vytrhávání z kontextů – recykluje se hudba z  instruktážních filmů, ke které je ale posluchač „donucen“ přistupovat seriozně. Pokud jsou zvuky reklam ze sedmdesátých let poslouchány jako současná experimentální hudba nebo pokud k audio stopám z filmů přistupujeme jako k avantgardním kolážím, tyto se pak těmi kolážemi opravdu stanou. Posluchač a jeho postoj k hudbě určuje, co hudba ve skutečnosti znamená – pozornost pak tolik nespočívá na samotné osobě autora, ale především na postavě posluchače, který je oním finálním prvkem v procesu vzniku skladby. Skladba je hotová v okamžiku, kdy ji posluchač přijímá, vnímá a následně (a klidně nevyřčeně) interpretuje.

Vliv Valerie

Nejdokonalejší ilustrací tohoto přístupu je britské vydavatelství Finders Keepers Records, které při pátraní po vydávaných titulech skenuje nejobskurnější hudební kouty a doslova (v dobré tradici svého jména) pak nachází ty největší poklady. Jejich katalog kromě folkových nahrávek ze všech koutů světa či starého avantgardního jazzu vydává také popové nahrávky zpoza železné opony nebo obskurní hudební soundtracky. A  právě na jejich přístupu k hudebním soundtrackům je možné nejlépe ilustrovat markantní rozdíly, které vzniknou v momentu, kdy ke stejné hudební nahrávce přistupují posluchači s jinými kulturními zkušenostmi a  s jiným kontextem. Finders Keepers mají v tomto ohledu blízký vztah právě k českým, respektive československým posluchačům.
Poprvé se o labelu Finders Keepers začalo výrazněji mluvit v roce 2006, tedy právě ve chvíli, kdy připravili vydání psychedelicky snového soundtracku Luboše Fišera k českému novovlnnému snímku Valerie a týden divů. Desku k nepříliš známému filmu ocenili čeští filmoví labužníci, v  hudebně-alternativních kruzích za oceánem ale vyvolala daleko masivnější poprask. Co českému posluchači přišlo důvěrně známé, bylo pro amerického posluchače něco jako blesk z čistého nebe. A to právě z  důvodu naprosto odlišného kontextu a rozdílné historické zkušenosti.
Deska vyvolala ohlas především v okolí hudebníka, kytaristy a producenta Grega Weekse a muzikantů z jeho labelu Language of Stone. Ti byli hudbou (a posléze i filmem, jehož znalost si promptně doplnili) natolik unešení, že zformovali novou kapelu pojmenovanou The Valerie Project, která vytvořila k Valerii, na základě poslechu zmíněného Fišerova soundtracku, soundtrack alternativní a dala dohromady audiovizuální představení, při kterém na plátno promítali původní snímek se ztišeným zvukem a před plátnem pak naživo performovali svůj nově zkomponovaný soundtrack postavený na psychedelických kytarách a étericky zašmodrchaném zpěvu.

Inspirační proud vytrysknutý z desítky let starého soundtracku se za oceánem proměnil v materiál formálně podstatně odlišný, právě tohle kreativní zacházení se starší nahrávkou a její převlékání do aktuálního kabátu ale ukazuje, že aktivní a fascinovaný poslech hudby může dát vzniknout hudbě nové a fungující.

Český posluchač se může cítit i nepatrně zrazen – lidé stojící za labelem Finders Keepers jako by ve svém plánu ani nepočítali s lidmi, kteří jimi „objevovanou“ hudbu důvěrně znají. Pokud vydávají album maďarské popové zpěvačky Sarloty Zalatnay, nevydávají ho primárně pro Maďary – těm její hudba přijde důvěrně známá a je součástí jejich kolektivní paměti (podobně jako československé normalizační hvězdičky jsou hromadnou zkušeností většiny Čechů). Vydávali ji právě pro ono vytržení z kontextu, díky kterému dostává hudba jiné konotace.

Kdybych se narodil jinde…

Hudba z Valerie v zahraničí zaznamenala slušný ohlas (samozřejmě pouze v  kruzích neúnavných hudebních hledačů a průzkumníků undergroundu) a je zatím patrně nejvýznamnější položkou celého katalogu Finders Keepers, formálně ale byla poměrně standardní a měla všechny parametry klasického soundtracku – jemné smyčcové aranže, pohádkové cinkání, cyklicky vracející se motivy a konzistentní nálada. Valerie ale není jediným zářezem na poli československé filmové hudby, který label Finders Keepers udělal. Před několika týdny vydal hudbu ke známé rodinné komedii Dívka na koštěti z roku 1971 a v porovnání s Valerií jde o skutečný psychedelický zážitek.

Hudbu složil Angelo Michajlov, který je mimo jiné známý jako aranžér skladeb Marty Kubišové, a nahrál ji orchestr Karla Vlacha. Při poslechu soundtracku funguje další formální zvláštnost – vsazením do jiných kolejí si posluchač uvědomí, jak progresivní na tehdejší dobu tento soundtrack je. Slavná hudba, kterou má většina Čechů už dlouhé roky zažitou a spíše ji ignoruje, vystoupí v celé své psychedelické kráse právě v momentu, kdy je poslouchána individuálně, tedy odděleně od vizuální stopy. Co ze soundtracku dělá výjimečnou ukázku hudebního vizionářství, jsou elektronické efekty, které Michajlov na poměrně neškodnou hudbu orchestru Karla Vlacha nalepil dodatečně.

Výsledkem je unikátní směsice instrumentální hudby se silnými melodiemi a  avantgardními elektronickými výboji. Opět si ale můžeme jenom domýšlet, kolik tajemství hudba a potažmo i film skrývá pro zahraniční posluchače, kteří vycházejí z jiného kulturního podhoubí. Film, který člověk nikdy neviděl a může si jej jenom představovat podle krátkého popisu u desky, podle několika fotek a hudby, je vždycky zajímavější než ten, který každý viděl už v dětství – je to vlastně princip hauntologie obrácený naruby. Hudba ze Saxany u zahraničních posluchačů nevyvolává důvěrně známé vzpomínky na vlastní dětství, ale načrtává osu, na které se odvíjí dětství alternativní: Jak by vypadalo, kdybych se narodil na jiném místě, v jiném čase a sledoval jiné filmy? Právě tenhle prvek je možná tím, co posluchače na hudbě labelu Finders Keepers láká nejvíc.

Pro doplnění kontextu je vhodné zmínit, že v minulých dnech vplul label Finders Keepers do československých vod potřetí a výsledkem je unikátní hudba Zdeňka Lišky k pohádce Karla Kachyni Malá mořská víla z roku 1976. Na vůbec prvním vydání soundtracku Malé mořské víly spolupracovala barrandovská studia, která labelu poskytla originální zvukové nahrávky na páscích a ohlasy jsou opět podobně nadšené jako u Valerie. Svědčí o  tom i fakt, že raritní verze vinylu už je u Finders Keepers vyprodaná, a  to po několika dnech od vydání. Malá renesance československých filmových soundtracků tedy pokračuje více než podařeně a každého určitě napadne spousta starých českých filmů, jejich hudba by stála za vydání.

Doporučený poslech:

Luboš Fišer: Valerie And Her Week Of Wonders (Finders Keepers Records 2006)

Angelo Michajlov: Saxana – The Girl On A Broomstick O.S.T. (Finders Keepers 2010)

Zdeněk Liška: Malá mořská víla (Finders Keepers Records 2010)