- Inzerce -

Spinifex: Amphibian Ardour

Formace Spinifex (občas s různými přídomky) funguje v proměnlivých mezinárodních sestavách od roku 2006 a má svou základnu v Amsterdamu. Jakýmsi styčným důstojníkem je tu vždy německý saxofonista Tobias Klein, který je také autorem většiny repertoáru, což platí i na zatím nejnovějším opusu Amphibian Ardour, jímž se ovšem jako červená nit proplétají tradiční súfijské melodie. To není v historii Spinifex úplná novinka. Již v roce 2011 totiž po koncertování v Indii vytvořili projekt s místními hudebníky. Ovšem „styl“ Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí, tudíž je tady všechno jinak. Není to většinou klasická transpozice tradicionálů do podoby avantgardního jazzu ani avant-jazz kořeněný orientálními prvky, ale amalgam s jejich dalšími výchozími metodami, kde se mísí metal s kutálkou nebo třeba psychorock s ultrasvobodnou improvizací. Ani Kleinovy kompozice nemají nějaký jednolitý rukopis. Vedle hutné vypalovačky Bohemians Gone Extragalactic tu tak najdeme do všech stran rozevlátou skladbu Things That Occur či v případě titulní skladby přírazově valivý monolit, nad nímž se vznáší štěbety belgického trumpetisty Barta Marise a místy i amerického saxofonisty Johna Dikemana. Kapitolou samou o sobě je pak Losing One Object A Day, kde glassovsky minimalistický začátek přejde do až k tanci vyzývajícími jazz beatu, aby se vše ke konci vrátilo k původnímu motivu v geniálně rozkotané podobě. Ještě složitější strukturu-nestrukturu má Doppio Nudo Dal Niente, kde se lyrické motivy střídají s abstraktními pasážemi a klouzavou i rozdrnčenou kytarou Nizozemce Jaspera Stadhoderse, který se mimochodem u nás v poslední době představil především v žižkovském klubu Punctum v nejrůznějších sestavách od Vandermarkových Made To Break přes hardcoreovou úderku Cactus Truck až po kapelu se signifikantním názvem Polyband a 14. listopadu ho tam můžete zastihnout v triu se saxofonistou Davem Rempisem a bubeníkem Frankem Rosalym. Víceméně vyklidněnější polohu představují dvě skladby z pera portugalského basisty Goncala Almeidy, který v závěrečném tracku Icarus vzdává hold hudbě balkánského typu. I těm však dává řácký odpich v neposlední řadě německý bubeník Philipp Moser. Každopádně se na tomhle albu nenudíte.

Spinifex u nás již hráli před časem v Pardubickém Divadle 29 a letos se představí na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové hned ve dvou mutacích. Coby Spinifex Soufifex se v pátek 12. 10. v kavárně Kraft zaměří právě na mutace tradiční súfijské hudby a v bigbandové podobě Spinifex Maximus je v sobotu 13. 10. v Biu Central doplní česká dechová sekce ve složení Michal Wroblewski, Marcel Bárta (saxofony), Jiří Gernt (tuba), Richard Šanda (trombón) a na trubky Jan Přibil a Nor Didrik Ingvaldsen.

Spinifex: Amphibian Ardour

TryTone (trytone.org)

 


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!