Spinifex: Hipsters Gone Ballistic
TryTone (www.trytone.org)
Pětice podmračeně se usmívajících mužů mladšího středního věku na nás pohlíží z fotografie uvnitř obalu CD Hipsters Gone Ballistic, jako by se nechumelilo, a my předem nemůžeme tušit, jak to s námi vlastně myslí a co vůbec zamýšlejí. Jsou to trumpetista Gijs Levelt, altsaxofonista Tobias Klein, kytarista Jasper Stadhouders, basista Gonçalo Almeida a bubeník Philipp Moser. Říkají si Spinifex a sídlí v Amsterodamu. A my můžeme zkoumat jejich téměř nezúčastněný pohled, který ničemu nenasvědčuje, dokud… dokud od prvního momentu titulní skladby extrémně a explozívně nerozvichří rozradostněnou vřavu, dokud se skrumážová smršť nedá s až velkokapelovou rozpínavostí do pohybu. Zaútočí na nás „v sevřených řadách“ až orkánově s rytmickými odbíjenkami, ale hlavně se smýčivou, vyhrouživou, vybublávanou a zaměnlivou souhrovostí leckdy antipodního zvučení, které dodává celkovému znění neobvyklý ráz. O kompozice se dělí Klein (4), Almeida a Levelt (po 2) a jistě jsou mezi nimi jisté rozdíly, ale převládají až nebezpečně dobrodružné kompoziční konstrukce s patřičným podílem improvizace, kdy hlavní melodické linie jsou ustavičně protkávány rozvíjejícími se rozjívenými příměsky a dokutávány tu s galimatyášově ztajnosnubnělou průskočností, přehlídkově návalnou a se sprškami bicích (Boo), tu s vyčkávavou dramatičností, působící zároveň robustně i načepýřeně (V), ondy zase s poblázněnou zjitřelostí, ve které se o slovo, vlastně o tón přetahují dvě roviny: odmlkové vrtulničení a příkré molousování s výdešnou bloudivostí (jestli nebude na vině ten joint v názvu Joint Strike Focker). Samozřejmě pouze s veletočivou lapidárností kvintet nevystačí, a tak se z bleskurychlého řítiva vkonejší do prohlédavého zádumničení, kdy se roštně zakrojují do zvoleného tématu (Rost) s chvějnou polonostalgií včetně vábivého proplétání trubky se saxem, po níž následuje náskočnostní proplouvání závětrným rozrumplováváním i s odměřovanou (nikoli však odměřenou) odevzdaností a s náhlými i nenáhlými střihy rytmu. Ale to už naskočí další proměna, při jejímž rozverném vykružování si můžeme říci s básníkem „to je jízda, to je let!“ (znáte to ještě ze školky) vzhledem k zákrutovým zvratům či vývratům a výtryskovému hybnění (Lotikus). Zato trojdílná Flying Object Fort Worth – Umea – Sheffield ovinuje zpoplachovělou průtažnost výmyky hledačských rozkotek a rozvezenek, prokochává se zavilostním mutýrováním opět až do „zplnahrdla“. Uzavírající dvojice komprovizací na jedné straně rytmicky sumíruje dosavadní rozmarničení, přetavující melodii i rytmus v neustálé pohotovosti měnit cokoli, co se měnit dá (nebo nedá) až do odtavení a odšeptání (Waste Land Jam), na straně druhé pak s průvodově rodeovou rozjásaností vybízí až uhrančivě k následování kreativního virválování muzikantů. Ani v jednom případě však nikdo „nejde z kola ven“, všichni hudebníci jsou v neustálé pohotovosti, připravení k mnohoobročnickému výkonu. Jsou si bok po boku a jistí si vzájemně i neotřelé sólování.
A náhle je nám jasné: ti muzikanti se na zmíněné fotografii tváří potutelně, jako by říkali: Vy nás ještě neznáte, ale až nás poznáte, uvidíte, zač je toho loket… Jen si ověřte, co v nás vězí. To, co v nich vězí, uplatňují na albu Hipsters Gone Ballistic skutečně naplno, a tak nám nic nezbývá, než jim naplno také věnovat pozornost. Jiné východisko asi není.
Ukázky z alba jsou například zde: https://soundcloud.com/spinifexmusic/spinifex-new-album-sneak
