- Inzerce -

Spolupráce jako jemná eroze

Spíše ubírat než přidávat. Tímto krédem se řídili i Oh No Noh, Midori Hirano a Jo David Meyer Lysne, Mezinárodní sestava muzikantů, kteří nejprve vložili své nápady do společného banku, aby z nich poté vysochali novou hudbu.

Současná doba přeje distančním hudebním spolupracím. Jednu takovou si vyzkoušeli německý hudebník Markus Rom alias Oh No Noh, v Berlíně usazená Japonka Midori Hirano a norský kytarista a elektronik Jo David Meyer Lysne. Již titul Distant Sediments trefně charakterizuje, jak spolupráce fungovala – každý muzikant nahrál své hudební nápady, tyto tři základy si pak postupně předávali všichni zúčastnění. „Cestu“ kompozice prozrazují názvy skladeb, v nichž jsou iniciály muzikantů poskládány za sebou v pořadí, jak na skladbách pracovali (MR – Markus Rom, MH – Midori Hirano, JL – Jo David Meyer Lysne). Podobně jako u pomalého ukládání sedimentů, z nichž pak vznikají nové horniny, tvořili všichni muzikanti tak, aby zůstal prostor pro kolegy, kteří na základy vrstvili své vlastní nápady.

Co konkrétně můžeme na Distant Sediment čekat? Tři instrumentální kompozice o stopáži mezi deseti a dvaceti minutami, jejichž základem je klavírní hra. Už úvodní track MHJLMR odkazuje svými vlajícími tóny k nedávno zesnulému Harordu Buddovi. I on si doslova liboval v klavírním soundu s velkým dozvukem, který tak automaticky navozuje dojem rozsáhlého prostoru. Jenže tím německo-japonsko-norské dobrodružství teprve začíná. Do základního melodicky snivého až bloudivého hraní se postupně sunou kytarové elementy, jež společně s nenápadnými field recordings dovedou druhou třetinu skladby k nečekané tenzi. To druhý track v pořadí JLMRMH pracuje po celé své trvání vedle klavíru s výrazně menším delayem i s drobnou elektronikou. Ta pak ve druhé polovině dokonce tu a tam přebírá i hlavní roli. Melodicky se jedná o „několikavětou“ dvacetiminutovku, ale základní meditativní nastavení trojice nikdy neopustí. Závěrečná MRMHJL pak zase vrací do hry dlouhý klavírní dozvuk, jemuž znovu výrazněji sekunduje kytarová hra.

Distant Sediments je album, které úspěšně lavíruje mezi zvukovou avantgardou a užitkovým „meditativním“ ambientem. Třičtvrtěhodinový vícevrstevnatý materiál se jen tak neoposlouchá, vhodný je především k večernímu nebo nočnímu soustředěnému poslechu.

Oh No Noh, Midori Hirano & Jo David Meyer Lysne: Distant Sediments
Teleskop (www.teleskopmusikproduktion.de)


Může být krize krásná?

V Kampusu Hybernská bude ve středu a čtvrtek prostor pro hudbu, zvuk a udržitelnost.

Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby