- Inzerce -

Springcoil: Mirages & Ondulations

Za projektem Springcoil se skrývá belgický hudebník Pierre-Emmanuel Maréchal se svými syntezátory a citem pro úžasné kombinace zvukových barev.

Maréchal je multižánrový bubeník a hudební pedagog, který propadl též elektronické tvorbě. Své kompozice začal napřed zveřejňovat na soundcloudovém profilu a pod jménem Springcoil debutoval v loňském roce s EP Fragments, na něž na konci letošního ledna navázal vydáním CD Mirages & Ondulations. Maréchal jej sice doplnil o značně otřepaný návod pro posluchače – vnímat hudbu jako soundtrack k imaginárnímu filmu, hned po poslechu hutné a nápadité ambientní nálady úvodní skladby Bleu Lunaire jsem mu však toto klišé odpustil a předpokládám, že nebudu sám.

Kromě arzenálu klávesových nástrojů či modulárních syntezátorů pracuje také se samplingem, ve zmíněné Bleu Lunaire se tak ozývají třeba přetvářené zvuky nějakého strunného nástroje bohatého na alikvóty a rozeznívaného zřejmě původně i smyčcem. Triphopově cítěné rytmy jsou tu realizovány také mnoha barvami, některé perkuse evokují například tabla, jindy jde třeba o údery industriálně kovového charakteru. Vše dohromady vytváří sazbu zdánlivě až orchestrálních rozměrů. Klávesová ostinata, mnohobarevné plochy a různě stavěné elektronické rytmy nám tu Maréchal předvádí například v kompozicích 3 Cercles, Ondulations nebo Mouvement Perpetuel. Výrazovými extrémy této kolekce jsou potom třetí skladba Dialogues se svými šťavnatě noisovými poryvy a závěrečný kus Pandore (Mirages) postavený na zatěžkaném syntezátorovém riffu se zemitým rockovým feelingem. Všechny tyto výrazové polohy pojímá autor osobitě a příjemně neuhlazeně.

Během poslechu se nám mimoděk různými party připomenou také různá období vývoje elektronické hudby. Některé syntezátorové smyčky nám připomenou průkopnické počiny hudebníků jako například Jean-Michel Jarre nebo Tangerine Dream, těžké rytmy se samply preparovaného klavíru v kompozicích Ombres Mécaniques nebo Nemesis se nesou v duchu industriálního techna, přítomno je ale i okouzlení glitchem a lze tu narazit také na odkazy směrem k world music či hudebním vizím v duchu new age estetiky konce minulého století. To vše ale spíše jen mimoděk, cílené snahy o historické reminiscence či hauntologické hrátky v Maréchalově projevu nenajdeme. Vzhledem k jeho bubenickým schopnostem by mohlo být zajímavé sledovat, jak se svá nová elektronická díla rozhodne prezentovat na koncertních pódiích. Snad k tomu již brzy nastanou zase vhodné podmínky.

Springcoil: Mirages & Ondulations
https://springcoil.bandcamp.com


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.