- Inzerce -

Stanislav Abrahám: Three Drones

Katalog pražského ambientního labelu Blue Lizard se v posledních měsících značně rozrůstá. V dubnu letošního roku do něho přispěl i pozoruhodný hudební experimentátor Stanislav Abrahám titulem Three Drones, který se navenek tváří, jako by měl obsahovat pouze tři dlouhé tóny.

Při poslechu nahrávek Stanislava Abraháma z posledních let se nemohu zbavit dojmu, o němž nejsem schopen posoudit, zda je pouze můj osobní či přesahuje do objektivity. Zkrátka a dobře, jeho hudba na mne působí velice silnou tvůrčí jistotou, cítím z ní skvělé spojení důkladně promyšleného záměru s do detailu perfektní adekvátní realizací, to vše bez zbytečných ornamentací či uměleckých odboček. Nejinak je tomu i u jeho nejnovějšího počinu.

Přibližně od doby, kdy začal Abrahám experimentovat se zvukem velkých plochých kamenů (ukázka například zde), se jeho produkce stále více zaměřuje na různá uchopení terapeutických rozměrů hudby. S uvolňujícím usebráním, meditací, zastavením vnímání času a s aktivním prožíváním zvukových vibrací se od pradávna nejlépe váže právě hudba postavená na táhlých dronech. I každý ze tří kusů tohoto alba stojí vždy pouze na jediné tónické prodlevě. Uslyšíme více než dvacetiminutové C, téměř jedenáctiminutové E a patnáctiminutové D zahrané na modulárním syntezátoru. Z jeho oscilátorů ovšem vycházejí barvy velice bohaté na alikvótní tóny, z nichž Abrahám dokáže pomocí dalších úprav v dalších modulech vystavět vždy jiný strhující zvukový příběh. Pochopitelně je pro jeho sledování nutný poslech na co nejkvalitnějších reproduktorech. Vyšší harmonické frekvence různých oscilátorů na sebe interferenčně reagují, vlní se a pulzují, sčítají se v další zasněné harmonické vrstvy. Byť jde o čistě elektronickou hudbu, posluchači se v představách snadno vybaví například zvuky gongů či prodlevy z klasické hry na indický sitár. V některých pasážích se ze stálého basu vynoří i minimalistické melodické motivy či rytmické vzorce.

Poslouchat takto sošné a barevné zvukové monolity je čistá radost. Předešlá věta zní jako časté hudebně-publicistické klišé, ale tato deska na mne zřejmě zapůsobila i slohově terapeuticky, abych podobné slovní řetězce sám nadále neužíval nemístně, když Three Drones svým vyzněním ukazuje taková slova v plném významu.

Stanislav Abrahám: Three Drones
Blue Lizard (https://bluelizard.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.