Hortus Musicus: Early Music of 3rd Millenium
ERP (www.erpmusic.com)
Estonskému souboru Hortus Musicus (Hudební zahrada) lze vně jakoukoli pochybnost připsat adjektivum „legendární“. Už v době svého vzniku působil jako zjevení – šlo o jeden z prvních ansámblů na teritoriu bývalého Sovětského svazu zaměřených na poučenou interpretaci tzv. staré hudby. Jeho pozdější proslulosti však paradoxně mnohem více napomohla spolupráce se současnými skladateli, zejména s Arvo Pärtem. Soubor má na svém kontě desítky vydaných alb a opakovaně vystupuje na prestižních světových festivalech. Na výsluní se drží téměř čtyři dekády, jubileum oslaví v příštím roce. Samá pozitiva. Ale… V roce 2005 zemřela sopranistka Helle Mustonen, jejíž činnost v ansámblu byla spjata s jeho samotnými počátky. Album Early Music of 3rd Millenium je věnováno právě její památce.
Hortus Musicus založil v roce 1972 tehdejší student tallinnské konzervatoře (dnešní akademie), houslista a dosavadní umělecký vedoucí souboru Andres Mustonen (*1953). Těžiště repertoáru, jakkoli zpestřovaného třeba i tradiční hudbou východních kultur (indickými rágami, arabsko-islámskými maqámy apod.), leželo v předbarokní hudbě: soubor provozoval gregoriánský chorál, hymny, liturgické hry, organum, moteta, madrigaly… Rozeznělá hudba, do té doby známá převážně jen ve fixované podobě z pramenů či učebnic, i (staro)nový zvuk dobových nástrojů pak stimulovaly nejednoho skladatele k tvorbě pro Hortus Musicus. Na této repertoárové symbióze staré a nové hudby začal soubor stavět.
K ojedinělému spříznění došlo mezi ansámblem a Arvo Pärtem. Tento skladatel se zrovna na přelomu šedesátých a sedmdesátých let po svém avantgardním období v komponování téměř odmlčel, pohroužil se do studia středověké hudby a na stovkách popsaných listů notového papíru se cvičil v jednohlasu. Po několika letech hledání a s významným přispěním Mustonenova ansámblu definitivně dospěl ke svému tintinnabuli (v jednom z rozhovorů pak prohlásil, napůl žertem, napůl vážně, že Hortus Musicus sehráli ve formování jeho stylové proměny roli „porodní báby“). Soubor také v roce 1976 v Tallinnu uvedl prvních sedm Pärtových skladeb složených na bázi tintinnabuli – Für Alina, Trivium, Pari intervallo, In spe, Kdyby Bach choval včely…, Modus a Calix – a tatáž díla (spolu s Missa L’Homme Armé Guillauma Dufaye ve druhé polovině koncertu) představil také o dva roky později na Mustonenem organizovaném prvním ročníku Festivalu staré a současné hudby.
Pro Hortus Musicus následně komponovali i další – především estonští – skladatelé napříč všemi generacemi: Raimo Kangro, Lepo Sumera, Erkki-Sven Tüür, Galina Grigorjeva, Peeter Vähi, Helena Tulve…
Stojí za připomenutí, že soubor několikrát koncertoval i u nás: poprvé v roce 1986 na Pražském jaru, v roce 1994 se představil s výlučně pärtovským programem a před pěti lety se vrátil na Pražské jaro s Pärtovými skladbami kombinovanými se starou hudbou.
Ve vzpomenutém roce 2005 oslovil Andres Mustonen několik spřízněných autorů z Estonska i dalších zemí a požádal je, aby k uctění památky jeho zesnulé ženy napsali krátké skladby, jejichž provedení ansámblem Hortus Musicus v tallinnském dómu se stalo jakousi zádušní mší za Helle Mustonen. Nahrávka byla realizována tři roky poté.
Vznikla velice působivá a vyvážená sbírka většinou duchovních skladeb (doplněná o pár více či méně starších kompozic) od výrazných tvůrčích individualit. Petrohradský skladatel Alexander Knajfel přispěl volným cyklem inspirovaným pravoslavnou modlitbou Carju Něbesnyj (1994), Utěšitělju (1995), Duše istiny, kde se mísí vlivy zpěvu pravoslaví i západoevropské rané polyfonie. Salve Regina Erkki-Svena Tüüra připomíná starší díla tohoto autora, založená na konfrontaci protikladů. Vokální part tvoří jednoduchá melodie na způsob gregoriánského chorálu, zatímco instrumentální složka je harmonicky zahuštěná, rytmicky komplikovaná a zvukově proměnlivá (podobně Tüür pojal i své znamenité Rekviem z roku 1994). Peeter Vähi ve své tvorbě inklinuje k Východu, což se projevuje i v jeho In memoriam HM: kvazi východní melodická linie se tu klene nad rytmicky neměnnými, rituálními údery bubnu. Arvo Pärt v Palgest palgesse – Tváří v tvář – zhudebnil dva verše (v ruštině) z třinácté kapitoly První epištoly Pavla ke Korintským („Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.“). Pärt pojal skladbu jako svého druhu dialog: první část každého verše zpívá tenor, druhou část, odkazující k poznání Pravdy, přednáší soprán (hlasová poloha Helle Mustonen!). Tři kusy pro housle a klavír ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova – barkarola orámovaná dvěma ukolébavkami – jsou typické Silvestrovovy útvary postludiového charakteru s „prchavými“ melodiemi a jednoduchým doprovodem, z nichž skladatel nezřídka vytváří rozsáhlé „metacykly“; konkrétně tento cyklus tří skladeb je součástí Melodií okamžiku, jejichž recenzi lze nalistovat v HV 3/2010. Silvestrov je zastoupen ještě jednou miniaturou – Ikonou z roku 2004.
Na závěr je zařazena symbolicky skladba, která jako by ztělesňovala nápis na náhrobním kameni: gruzínskému skladateli Gijovi Kančelimu splynul název gruzínské lidové písně Helesa se jménem Helle.
Early Music of 3rd Millenium je z těch alb, o kterých se těžko píše. Je to dramaturgicky kompaktní celek, jakýsi kolektivní opus, v němž se přirozeně střídají různé vyhraněné autorské styly a velice osobní výpovědi ve stejně osobním a osobitém provedení. Zní tu Bolest, zní tu Naděje. Je to silné album. Na vše ostatní už jsou slova krátká…