- Inzerce -

Stephen O’Malley: Gruidés

Když v roce 2009 vydala skupina Sunn O))) album Monoliths & Dimensions, znělo to, jako by se jejich drone metal posunul někam na hranu art rocku s hostujícími sbory a trombony budujícími pompézní atmosféru. V klucích s elektrickou kytarou prostě často dříme umělec, který se potřebuje vyjádřit většími formami a potřebuje zapojit více muzikantů. Stephen O’Malley, polovina tvůrčího dua Sunn O))), nyní tuto potřebu dotáhl ještě o fous dál a vytvořil kompozici pro pětatřicetičlenný ansámbl. Iniciativa přišla od Frédérica Blondyho, francouzského improvizujícího klavíristy a zakladatele souboru l’Orchestre de Nouvelles Créations, Expérimentations et Improvisation Musicales (ONCEIM). Právě pro toto těleso mimožánrových improvizátorů (hraje zde třeba v českých zemích poměrně známý klarinetista Xavier Charles) vznikla kompozice odkazující názvem k čeledi ptáků jeřábovitých, jejichž hejno zdobí také obal desky. Aby přesahů nebylo málo, vydává nahrávku značka DDS, za níž stojí elektronické duo Demdike Stare.

Je možná trochu zbytečné recenzovat skladbu, kterou tvůrci celou dávají k dispozici na internet (viz níže) a o níž si tedy nejlepší úsudek můžete udělat sami. Zvláště, když trvá jen něco přes půl hodiny. I tak pár poznámek a porovnání očekávání s výsledkem.

Ano, zní to jako orchestrální úprava čehosi od Sunn O))), tedy dlouhé prodlevy s občasnými dramatickými zlomy. Ovšem chybí tam to nejdůležitější ze zvuku kapely, tedy charakteristicky zkreslené kytary. Ano, poslouchat dlouhé tóny je zajímavé téměř vždy, zvláště pokud jde o soubor akustických nástrojů. Ovšem dobrý skladatel s nimi dokáže nějak pracovat. Promo materiály srovnávají Gruidés s tvorbou Phila Niblocka nebo Alvina Luciera, ale takové srovnání kulhá. Jsou tu zajímavá místa – hlavně ta, kde jsou prodlevy narušovány vpádem bicích, přeskupují se do jiné dynamiky nebo klouzají glissandem do jiné polohy. Mezi těmito místy je ale až moc spoléhání se na onu samozřejmou zajímavost dlouhých tónů. Závěrečných pět minut pěkně dramaticky vygraduje mohutné disonantní plochy spojené s téměř pochodovými rytmy bicích a dobře by se hodilo do finále nějakého apokalyptického velkofilmu. Působivý je tento závěr i sám o sobě, ovšem poměrně vlažný celek zachránit nedokáže. Lepší bude zajít si na festival Brutal Assault v pevnosti Josefov, kde Sunn O))) zahrají 6. srpna.

Stephen O’Malley: Gruidés

Distort Decay Sustain (https://www.facebook.com/demdikestare)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.