- Inzerce -

Steve Reich: Radio Rewrite

Steve Reich: Radio Rewrite

Nonesuch (www.nonesuch.com)

 

Zatímco na festivalu Struny podzimu se Steve Reich předvedl se svými klasickými skladbami, vyšlo album s jeho novým dílem – Radio Rewrite. Za základ posloužily Reichovi dvě písně skupiny Radiohead: Everything in Its Right Place z desky Kid AJigsaw Falling into Place, která se objevila na In Rainbows. Ve skladatelově oblíbené symetrické formě „rychle-pomalu-rychle-pomalu-rychle“ slouží první píseň jako podklad pomalých vět, zatímco druhá se otiskla do rychlých. Nejde o variace ani o přearanžování písní. Reich si z originálů vzal harmonické struktury a fragmenty melodií, z nichž pak postavil svou vlastní hudbu. Ze „starého Reicha“ je tu neúnavný puls, hlasy často se pohybující v kánonech i charakteristická instrumentace  pro klarinet, flétnu, smyčcové kvarteto, dva vibrafony, dva klavíry s baskytarou coby méně obvyklým prvkem (hraje newyorský Alarm Will Sound). Ve srovnání s díly, která definovala hudební minimalismus, je v Radio Rewrite samozřejmě mnohem více harmonického i melodického dění, jenže to už je také notně stará vesta. A na nové desce k této staré vestě nepřibyl ani knoflík, spíše je ještě o něco ošuntělejší. V původní podobě písní k sobě pozornost strhuje hlas a barvy nástrojů. Reich hlas odstranil a rockovou sestavu (Jigsaw) či elektronické zvuky (Everything) nahradil uniformním zvukem ansámblu. Zatímco v rychlých větách funguje alespoň onen typický reichovský puls, pomalé věty připomínají zástupy neinvenčních imitátorů minimalistického stylu nebo univerzální filmovou hudbu. Pokud někdo čekal, že inspirace o generaci mladšími muzikanty vnese do imaginace zasloužilého klasika nové prvky, bude zklamán. Reich, sám inspirací pro davy mlaďochů všech žánrů, si svůj styl narušit nenechal.

Že Steve Reich umí i v posledních letech vykročit k aspoň decentnímu pokusničení, dokázal třeba ve skladbě WTC 911 (naše recenze zde), která mi s odstupem několika roků zní zajímavěji než v době svého vydání. Tady se prostě jen ředí.

Jelikož Radio Rewrite samotné trvá jen asi patnáct minut, doplňují desku do prodejné stopáže dvě nové verze starších kompozic. Kytarista Radiohead Johnny Greenwood hraje Electric Counterpoint, jenž Reich napsal v roce 1987 pro Pata Methenyho , což je pozitivní jako připomínka Reichových „zlatých časů“, neukazuje se na ní ale v nové interpretaci mnoho nového, snad o trochu rockovější zvuk. Piano Counterpoint je verze Six Pianos (1973) pro jednu klavíristku – Vicky Chow – znásobenou playbackem. Oproti šesti živým klavíristům je tato verze chladnější a méně energická.


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.