- Inzerce -

Subsonická hudba

Subsonické frekvence jsou pro mnoho umělců lákavé. Něco co neslyšíme, ale přece je to reálné. Zvuk, který zní kolem nás, aniž bychom mu věnovali pozornost. Často se můžeme setkat se snahou tento zvuk aspoň “zviditelnit”, když například subsonické frekvence rozvibrovávají nějakou instalaci, ve které pak slyšíme jejich druhotný obraz – zvuk samotné instalace, způsobený vibrací z neslyšného spektra.

Podobný přístup zvolil i umělec Mark Bain při instalaci svého monstrózního přehrávacího systému pro poslech seismických událostí Sonusphere.  Jeho hlavní součástí je šestimetrový nafukovací reproduktor zavěšený v prostoru galerie Edith Russ Haus v německém Oldenburgu.

Podle umělce jde o hybridní soundsystém “téměř nesmyslné velikosti”, vyladěný k poslechu subsonických frekvencí. Seismické signály získané z terénu kolem budovy jsou zesilovány a na slyšitelný povrch vyvřou v nafukovací kouli.

Celý systém je samozřejmě dobře přenosný, reproduktor se pouze vyfoukne a je to. Bain tak vystavil svou instalaci po Oldenburgu i na mnoha jiných místech, jako součást své širší prezentace. Mark Bain se zabývá vztahem zvuku a architektury, každá budova nebo místo má svůj zvukový otisk, dotvářený dále i aktuálními povětrnostními podmínkami, který se Bain pokouší amplifikovat a převést do slyšitelného spektra. Někdy se však pokouší vnutit architektuře svůj předem připravený zvuk, jako v projektu The Live Room, kde využívá jako reproduktor celou budovu, rozeznívanou vibračními motory:

Výsledek se nicméně částečně pohybuje v oblasti infrazvuku a návštěvníci ho mají spíše cítit než vidět. Vzhledem k tomu, že účinky infrazvuku na lidský organismus se mohou projevovat v širokém spektru od lehké dezorientace, k závrati, nevolnostem a zvracení. Mark Bain popisuje v Live Room spíše něco jako lehkou ztrátu orientace a ideálně pocit “poletování” instalací.

V další Bainově práci se propojuje zvuk, architektura a řekněme…politika. S použitím dat geologické laboratoře Columbia University amplifikoval seismický záznam zřícení budov World Trade Centra po útoku 11.září 2001. Poslech celé nahrávky zde.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.