Tahle živá nahrávka dua trombonisty Matthiase Müllera a bubeníka Christiana Mariena jde opravdu na dřeň. Začíná sice poměrně klidně jako některé jejich dřívější věci, ale poměrně záhy začíná být nervydrásající vlastně v dobrém slova smyslu, ale nesmíte v tu chvíli být zrovna duševně rozhozeni. Nicméně pokud překonáte prvotní trauma, dostanete se na chvilku do sice hlukově kolotající, ale přece jen sonické nirvány, která vám roztřepí mozek natolik, že nastane do jisté míry uvolnění, a pak si již v jejich kakofonii čvachtáte.
Vzhledem k tomu, že se jedná o LP, kde má každá strana pouze něco přes osmnáct minut, máte čas na oddech. Na druhou stranu si vlastně nevydechnete ani na vteřinu, protože na vás neustále útočí jakýsi noisový bodavý hmyz, jež však nezanechává žádné boláky na kůži, ale katarzní ozvěny hluboko v závitech mozkových. Vše se dostává do mikrovírů, v nichž můžete spatřit nějaký hlubší smysl. Tolik side A.
Obraťme na side B. Tady začínáme v dronovějším duchu, ale člověk se hned nevyleká a naladěn předcházejícím dějem lépe vnímá hloubku celého díla. Asi bych to raději zažil opravdu naživo než ve ztemnělém pokoji, ale cítím smysl a všechny ty něžně bolestné zákruty. Ano, točíme se v kruhu, jímž prozařují paprsky dechových laufů i skřípění činelů. Ale že se v tom všem oba muzikanti rochní, má i svůj apel a zároveň jakousi nenaplněnou touhu, která jako by se chtěla zvednout a ona se zvedá, ovšem nemůže dojít naplnění, a tak znovu uvadá, avšak nečekanými způsoby. A nakonec cítíme, že se určitého naplnění dostalo. Je to smíření drásavých pocitů a vší té disharmoničnosti v soukolí jakéhosi zešmelcování a opětného zrození a rozkládání a znovuskládání hudebního DNA, která se kolovrátkově skládá do supernové šroubovice, jež se bude klonovat zase na nějaké jiné nahrávce, na jiném vystoupení nebo prostě jenom v myslích muzikantů či pozorných posluchačů.
Superimpose: Edinburgh
Wide Ear Records (www.wideearrecords.com)