- Inzerce -

Surfin‘ Bazooka: Super Bazooka Trouper

Saxofonista a muzikolog Jan Grunt se s noiserem a experimentálním básníkem známým jako Willhelm Grasslich či Uncle Grasha začali pravidelně setkávat na filmových projekcích organizovaných v Praze Pavlem Strakou, při nichž se spojují především avantgardní snímky z němé éry s improvizovanou živou hudbou. A jak to tak bývá, někteří hudební maniaci se zkrátka hledají, až se najdou. Záhy shledali společné zájmy v radikalitě noise, freejazzu či industrialu i společný šibeniční humor na účet světových diktátorů, absurdity válek a vůbec všech lidských perverzit. Brzy poté už v rámci jejich společného projektu naskočila bazuka na surfovacím prkně vstříc rozbouřeným vlnám volné hlukové improvizace.

V den letošního pololetního vysvědčení tak spatřilo světlo světa první album tohoto projektu jako digitální download za libovolnou částku a také jako kazeta v katalogu Grashova labelu Pravěk Noise Section. Obsahuje čtyři delší improvizované kusy (od skoro sedmi do skoro šestnácti minut), na třetím z nich Grunta vystřídá další saxofonový neurvalec, mladý výhonek slavné české hudební rodiny, Štěpán Hurník.

 

Přes čtyřicet minut je tu tak možnost opájet se hudebními zběsilostmi, tenorsaxofony vřískají, chroptí, poletují v zamotaných freejazzových hadech za doprovodu tu zkreslených stěn no-input elektroniky, jindy hlučných perkusí (plechy, činely, vrtačky). Někdy to zní jako kdyby Grasha zrovna Gruntovi vrtal zub nepatřičně velkým vrtákem, jindy jako kdybychom se ocitli na šrotovišti a pak přešli do tajemné rituální kobky, připojit se mohou v takovém případě třeba i bubny nebo tereminová psychedelie. (Z osobních mimohudebních vizí mi utkvěla nejvíce ta o imaginárním koncertu Surfin‘ Bazooky ve velmi temném, možná podzemním prostoru, jehož velikost při dostupných světelných zdrojích není nijak zjistitelná, stejně tak jako počet dalších zřejmě vězňů účastnících se tohoto tajemného rituálu.) Děravé pasáže tu střídají noisové vály, oba hráči tu vždy mají rovnocenný prostor v sólovějších výstupech i v práci na kolektivním dada. Posluchači se mohou vybavit souvislosti s blackmetalovou či industriální estetikou a jindy může přemýšlet, jakou že to ti jazzmani chytili nemoc, že mají najednou tak časté epileptické záchvaty. Diagnóz by se dalo najít zjevně více, ale extrémně řvavě projevovaný hédonismus ze svobodného pohybu na druhé hranici hudebního spektra, než kde se nacházejí tradiční formy a žánry, bude zajisté jednou z nich.

Vedle například dua Massola tu máme další podobně sebejistou a stejně samorostlou noise-freejazzovou úderku. To je pro začátek roku s revoluční osmičkou příjemná zpráva.

 

Surfin‘ Bazooka: Super Bazooka Trouper

Pravěk Noise Section (https://praveknoisesection.blogspot.cz)

 

 

 

 

 


Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.