- Inzerce -

Švýcarsko-turecký proud minimalismu

Švýcarský pianista a skladatel Nik Bärtsch, hvězdný kůň stáje ECM, je u nás znám především svými rituálními groovy, jimiž zaplnil již dvakrát pražský Palác Akropolis; se souborem Mobile 8.října 2016 a s kvartetem Ronin 14.listopadu 2018; již méně pak jako skladatel na poli soudobé vážné hudby. Na počátku letošního února vyšlo na jeho značce Ronin Rhythm Records album s autorskými kompozicemi pro dva klavíry a dva hráče na bicí nástroje, a to v interpretaci souboru Makrokosmos Quartet.

Švýcarsko-turecký Makrokosmos Quartet působí v Ženevě. Tvoří jej turecké klavíristky, sestry Bahar a Ufuk Dördüncü, které spolu hrají i jako světoznámé duo, a renomovaní hráči na perkusivní nástroje Sébastien Cordier a Philippe Spiesser, původem Francouzi. Název souboru pochází ze stejnojmenného cyklu amerického avantgardisty Georga Crumba, který se nechal inspirovat Mikrokosmem Bély Bartóka, jehož velmi uznával. Samozřejmě, že kvarteto má Crumbovu i Bartókovu hudbu v repertoáru, buď psanou přímo pro specifické nástrojové složení, nebo v transkripci. V portfóliu najdeme také jména jako Igor Stravinskij (úprava Svěcení jara), Luciano Berio, Georg Friedrich Haas, Bernhard Lang, Steve Reich, Wolfgang Rihm a další. Soubor natočil dvě alba pro label Hat Hut Records – Magical World Of Sound (2008) a Round Midnight (2012).

Novinka ve vydavatelství Nika Bärtsche se zove podle jeho dvou skladeb, jež nahrávka obsahuje: Rofu, Manta Mantra (2 works for 2 pianos a 2 percussionists by Nik Bärtsch). Stopáž Rofu (37:21) umožňuje rozehrát hypnotický proud dronů, minimalistických pláství, klavírního dštění i lyrizujících maleb a perlení, razance ve vršení a prolínání nástrojových hlasů, zvonivých, dramatických, chřestivých, alikvótních zvuků vibrafonu, marimby, bloků a dalších perkusivních nástrojů. Ty v podstatě slouží více jako zdroj zvukomalebností než polyrytmičností. Tuto úlohu přebírají klavíry, a to se strhující vervou. Práce s dynamikou, rytmickými i výrazovými mikrozměnami je v případě čtveřice zkušených interpretů samozřejmostí.

Totéž se vztahuje i ke druhé skladbě Manta Mantra (11:48). Ovšem tady je podstatná mysteriózní nálada ruku v ruce s meditativností. V půli ale hudba náhle vzkypí a vyvalí se vpřed v podobě hustého minimalistického toku až do nemilosrdně konečného utnutí.

Makrokosmos Quartet: Rofu, Manta Mantra (2 works for 2 pianos and 2 percussionists by Nik Bärtsch)
Ronin Rhythm Records https://www.nikbaertsch.com/ronin-rhythm-records.html


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.