- Inzerce -

Sweeps 04: Dormancy

Darkambientní a dronová tvorba je svým způsobem stále trochu stranou neklidných vod trendů, třebaže se i z některých takových akcí stává poměrně hojně navštěvovaná honba za zážitky. Ovšem troufám si říci, že třeba sub-sub-žánr drone-doom se alespoň v klubové podobě stěží kdy stane zábavou pro více než dvě desítky oddaných fanoušků, kteří si nemusejí hrát na vyšší vkus, ale zkrátka „vědí“. Podobné publikum obvykle navštěvuje i vystoupení osamělého muže s kytarou a pseudonymem Sweeps 04, na jehož koncertě jsem myslím zachytil hlášku, že „víc než dvacet diváků už znamená komerční drone“, a který po několika letech tvorby vydává první plnohodnotný vinylový počin Dormancy.

Třebaže se jedná o první album, nějaké ty skladby jsem již v minulosti na různých profilech tvůrce zaznamenal, deska každopádně působí jako vyvrcholení této tvorby. Každopádně na to, že se jedná o dosti samotářskou záležitost, je Sweeps 04 docela známý a protežovaný, už si zahrál třeba s takovými Dragged into Sunlight či Bell Witch, tedy kapelami v rámci temné divnohudby dosti ceněnými. Sweeps 04 ovšem zároveň nepáchá nějaký výraznější ušní ani psychický teror, v rámci srovnání na poli kytarového dronu a ambientu spíše než Sunn O))) připomíná ranou tvorbu Earth. Oproti třeba takovým Francouzům Saåad je pak zároveň dosti čitelný a ne tolik atmosferický. Do třetice ve srovnávání pak tento pražský kytarový solitér působí vkusně, „správně“ minimalisticky, ovšem také celistvěji a upřímněji než třeba nedávno recenzovaní Semai či Tardigrada.

Čtyři skladby na desce (Bethaniendamm, Souhvězdí tmy, Lossy Compression a Chimneys) jsou zkomponovány vesměs stejným či velmi podobným přístupem. Páteř tracků tvoří zasmyčkované kytarové motivy postupně se rozplývající v dronové plochy, do nichž kytara kouzlí další vrstvy často podobě táhlých riffů či tremol. Zřídkakdy Sweeps 04 zavazbí, ovšem ladnější plochy, jež mají jinak na Dormancy převahu, několikrát vystřídá „ostřejší“ riffáž na bázi fuzz efektu, naznačující i odkaz k výše zmíněným Sunn O))) . Deska tak staví především na poměrně ladném kytarovém ambientu ve vyšších frekvencích, podbarveném špinavějšími a prohloubenými středy. Bublavá basová koule, jež bývá často použita na podkresy mnoha těžkých doomových těles, pak není zastoupena vůbec.

Sweeps 04 sice nemění styl kompozice, ale samotná souhra kytarových motivů s ambientními plochami nemusí nutně ztrácet na zajímavosti, třeba úvodní a ústřední smyčka v Bethaniendamm svou jednoduchostí efektně vtáhne. Ve zkratce řečeno, na straně A má Sweeps 04 lépe vychytaná tremola a nápaditější smyčky, béčko je zase v plochách atmosféričtější, například během Lossy Compression nastoupí těžší „sluníčková“ pasáž, která utáhne značnou část strany. Deska pak doznívá ve střídání lehkých a dunivějších podkladů.

Po několika posleších však čím dál tím více cítím, že skladby postupně ztrácejí dynamiku a zajímavost, když se nepodaří položit nějaký působivější či (smí-li se to u dronů vůbec psát) chytlavější motiv. Možná kdyby autor ponechal na každé straně nepřerušený a táhlejší sonický blok namísto rozdělení do písní, nemusel by být tento hendikep znát, pokud by tedy měla Sweepsova dronáž odpovídající intenzitu. Tlačení na pilu sice není autorova parketa, ale v určitých momentech by to dle mého soudu bylo vhodné, takto mi přijde deska až na pár magičtějších nápadů příliš průhledná, což je znát hlavně při poslechu vinylu. Potenciálnímu posluchači bych proto doporučil spíše podání do sluchátek někde na střeše vysoké osamělé budovy s výhledem na železniční trať.

Z Dormancy a vůbec z celé tvorby jsou cítit autorovy zkušenosti a ambice, ovšem zároveň jakoby byla dávána najevo jakási letargie při jejich rozvíjení a naplňování. Deska je sice na jednu stranu povedeně celistvá zvukem a skladatelským pojetím, ovšem kriticky připusťme, že vlastně málo zajímavá, pokud bychom hlouběji přemýšleli nad tím, jaké možnosti se v rámci drone-ambientu nabízejí k jejímu vylepšení. Pokud bych ale měl Dormancy hodnotit jako autorovu prvotinu, pak se vůbec nejedná o nepovedené dílo. Jestli ho Sweeps 04 na další desce rozvine nějakým odlišným přístupem a více si pohraje se zvukem, dostane tím dle mého soudu i Dormancy daleko větší smysl. No a když na úplný závěr napíšu, že název i koncept desku velice vystihují, bude to pochvala, nebo kritika?

Sweeps 04: Dormancy 

(https://sweeps04.bandcamp.com)

 

 


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.