- Inzerce -

Szaturma: Phi

V loňské recenzi dvou CD Pavla Zlámala jsem psal cosi o tom, že současný český jazz je v dobré kondici. Nerad bych se opakoval, ale aktuální nahrávka tria Szaturma (Štefan Szabó – kytara, Michaela Turcerová – saxofony, Petr Maceček – bicí nástroje), nazvaná Phi, toto mé banální konstatování potvrzuje.

Česko-slovenské trio, které vzniklo v létě roku 2017, se skládá ze studentů jazzových kateder pražské HAMU a brněnské JAMU, kterýžto fakt dokazuje mimo jiné to, že jazzu zařazení mezi univerzitní studijní obory svědčí a (případná) akademičnost jej nikterak nepoznamenává. Trio z pochopitelných důvodů interpretuje i jazzové standardy, ale těžiště jeho repertoáru tvoří vlastní tvorba a CD je toho dokladem.

Základním dojmem z hudby Szaturmy je pocit otevřenosti, stylové neukotvenosti a radosti z tvoření a souhry. Jazz tria je jaksi demokratický, předkládá posluchači vícero výrazových i stylových poloh a žádnou neprivileguje. Dočkáme se jak prvků folklóru nebo folku, tak epických balad, názvuků na newyorskou downtown scénu či stylově heterogenních kusů odkazujících možná až k Lounge Lizards (Mníchovica). Vše je podáno s nakažlivou mladistvou energií i s nadhledem a suverenitou, kterou by Szaturmě mohly leckteré starší kapely závidět. Pokud něco nahrávku sjednocuje, tak jsou to určité ruptury, zlomy v kompoziční faktuře, které jsou vedeny sympatickou snahou po zajímavé a kontrastní výstavbě.

Důležitým vkladem nahrávky je producentský dohled Luboše Soukupa, vynikajícího saxofonisty a skladatele, jenž navíc ve čtyřech skladbách hostuje. Jeho mezinárodní zkušenosti jsou více než prospěšné. Zvuk alba je tradičně vynikající (SONO Records), přesto se však nemohu zbavit dojmu, že by trio mohlo být smícháno jaksi více „dohromady“ a že by mu více slušel zvuk malého prostoru či klubu.

Stylová a kompoziční pestrost nahrávky je zároveň i její největší (a prakticky jedinou) slabinou. Asi těžko požadovat po mladé kapele a mladých tvůrcích vyzrálý a dramaturgicky sevřený počin, na to mají ještě času dost. Phi je prostě a jednoduše mnohostranný dokument o možnostech skvělé kapely, o jejích výrazových polohách. Jestli některou z nich budou do budoucna upřednostňovat, záleží jen na nich, posluchači a ještě více recenzentovi do toho koneckonců nic není.

Szaturma: Phi
Hevhetia (https://www.hevhetia.sk)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.