Springcoil: Mirages & Ondulations
Za projektem Springcoil se skrývá belgický hudebník Pierre-Emmanuel Maréchal se svými syntezátory a citem pro úžasné kombinace zvukových barev.
Za projektem Springcoil se skrývá belgický hudebník Pierre-Emmanuel Maréchal se svými syntezátory a citem pro úžasné kombinace zvukových barev.
Na svém novém albu se věčný zvukový hledač Stanislav Abrahám představuje v nečekaně přístupné a vyrovnané podobě, která však skrývá spoustu zajímavých detailů.
Mezinárodně proslulý slovenský kytarista, improvizátor a skladatel David Kollar nám v době, kdy ho nemáme šanci potkat na pódiích z důvodu pandemických opatření, připravil alespoň další sólovou studiovou lahůdku.
Čerstvě publikované živé nahrávky pomáhají lepšímu náhledu na poslední tvůrčí období finského elektronického hudebníka Miky Vainia (1963–2017).
Zvukový experimentátor Thanos Chrysakis se na svém novém sólovém albu inspiroval světem hmyzu.
Americký dark ambientní projekt John 3:16 nás na své nové desce zavede do nečekaně rafinovaných prostor na pomezí post rocku, industrialu nebo doom metalu.
Za elektronickým projektem Liminal se skrývá argentinský hudebník a producent Ramiro Saravia. Na své aktuálním EP Saiph prezentuje své osobitě polyrytmické struktury v duchu abstraktního techna.
Je to už téměř dvacet let, co tehdy dvaačtyřicetiletý Američan zaujal širší veřejnost svou čtyřdílnou svitou Disintegration Loops, která těžila z jednoduché smyčkovací práce se starými páskami s muzakovou hudbou nasnímanou autorem při pochůzkách po městě v 70. a 80. letech. V loňském roce se Basinski poučeně vrátil ke stejnému materiálu i způsobu zpracování.
Pražské experimentální septeto Opening Performance Orchestra dovedlo k vydání svůj další po delší dobu připravovaný projekt, opět v bezchybném provedení v péči belgického vydavatelství Sub Rosa, tentokrát na CD i gramodesce, opět za účasti světových hudebních ikon.
Ze Švédska se v poslední době ozývá celá řada nových hudebních experimentátorů. Připomeňme třeba stále skloňovanější jména jako Ellen Arkbro, Kali Malone nebo Marie W Horn. Do stejné „hlukové“ party můžeme řadit i Matse Erlandssona, jenž nyní přichází s další zvukově zajímavou deskou, navíc s obdobně interesantním pozadím.