Třetí album tria Romanovská Tichý Hrubý nazvané Jsem navždy jedním z nás, na něž si tito oddaní zastánci kolektivní volné improvizace přizvali vokalistku a harfistku Hanu Blažíkovou, si vytyčuje smělou výzvu: spojit improvizaci s moderní (a místy i věrnou) interpretací starých písní.
Již tradičně končí berlínský březnový festival současné hudby třicetihodinovým maratónem The Long Now.
O tom, co předcházelo „špinavé udělej-si-sám práci“ britského vokalisty Jonathana Heringa a jak by se ta vokální polyfonie správně provádět měla, videa nedělní k poučení i pobavení.
Nenápadně radikální Jonathan Hering a jeho dekonstrukce dějin hudby. Je „historicky poučená interpretace“ vůbec možná? „A já mám snad poprvé v životě pocit, že ke mně vokální polyfonie mluví jazykem, kterému plně a definitivně rozumím,“ jásá autor.
„Pánové, byl někdo z vás vůbec někdy v Palestrině? A to si říkáte muzikologové?“ Vnukávala Giovannimu Pierluigimu da Palestrina místo andělů jeho hudbu tamní Nilská mozaika, kolosální dílo neznámých, snad egyptských autorů z 1. století před Kristem?
Proč bychom se měli stále kochat jen hudbou mladou? Pohled do minulosti skýtá mnohé rozkoše.