- Inzerce -

Tangents: Timeslips

Pozoruhodná australská formace Tangents na sebe přitáhla mezinárodní pozornost především díky svému oceňovanému předešlému albu New Bodies. Po dvou letech je nyní zpět s novou deskou Timeslips, na níž nám opět ukazuje další z opravdu současných možností elektronického jazzu s mnoha žánrovými přesahy.

Těsně po základním nahrávacím session opustil Tangents kytarista a hráč na syntezátory Sia Ahmad, Timeslips tak dokumentuje poslední etapu jejich společné spolupráce, ač je na albu uveden již jen mezi hosty (ovšem hrající na všech šesti skladbách). V poslední době již Tangents vystupovali pouze coby kvartet elektronického virtuosa Ollieho Bowna, bubeníka Evana Dorriana, violoncellisty Petera Holla a Adriana Lim-Klumpese hrajícího na klavír, Rhodes piano, syntezátory. Většinu nástrojů prohánějí také hráči přes řadu elektronických efektů, možná i sobě navzájem.

Ve zdánlivě uměřeném soundu šesti kolektivní improvizací rozvíjených kompozičních schémat to vře velmi zpřelámanými beaty bicích podpořených všemožnou elektronickou pulzací a třenicemi mezi dunivými basovými linkami, atmosferickými klávesami, violoncellem, místy i velmi zkreslenou elektrickou kytarou a z terénních nahrávek či ze syntezátorů vzešlých abstraktních ploch. Při poslechu této desky si nelze nevzpomenout třeba na tvorbu a způsoby souhry rakouského tria Radian, i když podobný hudební idiom je zde o kousek posunutý směrem k jazzové odlehčenosti i k jisté drobné dávce romantičnosti. Dostavit se mohou ale i ambientní atmosféry, postrockový nátlak či dubově zatěžkané a jaksi dekonustruované taneční groovy. To vše při pečlivém soustředění celého souboru na precizní souhru a práci s aranžérskými a témbrovými detaily. Perfektní a svěží práce.

V době, kdy se nám pod žánrovými škatulkami typu nu-jazz ozývá již po více než dekádu často totéž, co bylo slyšitelné třeba už i před dvaceti lety na deskách například z labelu Ninja Tune, jsou kapely jako Tangents skvělým osvěžením pro posluchače zajímající se o jazzovou progresi.

Tangents: Timeslips
Temporary Residence (https://www.temporaryresidence.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.