- Inzerce -

Temetiv: Nočný pochod krajinou

Hudební paměti na rozjímavé mládí mezi post-industrialem a black metalem v podání prominenta pražské nezávislé scény.

Není těžké říci, že blackmetalový skladatel Vladimír Pavelka (alias Infernal Vlad) patří v současnosti k jedněm z mezinárodně nejznámějších postav pražského kytarového podzemí. Pavelkův rukopis sice nijak výrazně nevybočuje z tradice černého kovu, i tak ale jeho výpravné míšení melodických linek a jednoduchých vzorců rytmických kytar, zabíhajících až do sitárových barev, vykazuje vyzrálou osobitost. Pozornost si vydobyl zejména jeho dlouholetý projekt Cult of Fire, který od pro žánr typického satanismu rychle přešel k zanícenému průzkumu transgresivních indických spiritualit, jehož si celorepubliková i mezinárodní kritika právem cenila zejména na počinu मृत्यु का तापसी अनुध्यान („Asketické meditace smrti“, 2013). Hudebník však nepracuje jen s intimitou jihoasijských mystérií, ale rád skrze jiné projekty (The House, Vladimír Pavelka) zpřítomňuje i stejně niterné vzpomínky na mládí a dětství strávené v rodném východoslovenském Svidníku. Na nejnovější, takřka třičtvrtěhodinové desce Nočný pochod krajinou, vydané zatím pouze digitálně vlastním labelem Beyond Eyes, pak Pavelka pod svým novým projektem Temetiv pokračuje v rozvíjení tohoto druhého zdroje své inspirace. Zavede nás na mladické noční procházky, při nichž byl dle vlastních slov doprovázen jen hudbou takových klasiků temné elektroniky jako Aghast, MZ. 412, Lustmord či Burzum. Při tomto vzpomínání tak metal ustupuje darkambientním texturám syntezátorů (tvořících všudypřítomné jemné základové drony i melodičtější elementy), samplů a field recordings, jimž dodávají živost zejména simplicistní linky akustických i zkreslených kytar.

První epizoda Opar nad starým pravoslávnym cintorínom buduje záhrobní atmosféru lehkou gradací syntetických varhanních tónů a samply ortodoxních chorálů, plíživé procházení mezi náhrobky pomáhá evokovat i vkrádavý akustický motiv. Z mrtvolného klidu jsme vytrženi prosvětlenou scénou jemných zvonků, kolíbavého drnkání a vzletného leadu elektrické kytary, i tak ale poslech zakončujeme v úvodních hřbitovních náladách. Následující Nočný pochod hustým lesom v Nízkych Beskydách i přes svůj název dýchá volně skrze kombinaci pulzujícího dronu, repetitivního vydrnkávání a rezonujících dřívek, nad níž hladce tančí táhlé výšky. „Vietor sa pohráva konármi stromov, dnes sa určite nevrátim domov“, zaznívá odevzdaně v půli skladby poklidná recitace. Na ni naváže melancholický lehce přebuzený riff s éterickými údery zvonků a programovaných bicích, zatímco šelest činelů buduje patřičnou zvukomalbu k tématu básně a vyšší elektrické melodie dávají pasáži i nádech dobrodružnosti. Zmráka sa nad horami vyčnívá hutnými zvuky nočního lesa, z nichž se dere tajuplný motiv píšťal, jenž je skrze skladbu dále hojně studován smyčci, syntezátory a čistými kytarami. Autorovo blackmetalové zázemí se nakonec naplno projeví až ve finální kompozici Nočná búrka, v níž se rozprostře pomalu plynoucí pásmo řádně zkreslených kytar, šeptavých zastřených vokálů a bicích s dvojšlapkou, zahalené tenkým obalem záznamů bouřky. Rytmické smyčky dodávají tracku rozjímavou hypnotičnost, zatímco vrstvy melodických linek v Pavelkových vzpomínkách nalézají i romantickou nostalgii.

Pavelka se zde nesnaží tvořit divoce experimentální dílo zásadně měnící pravidla black metalu či post-industrialní hudby ani svých vlastních kompozičních postupů. Produkuje především kvalitní meditativní plochy určené pro autorovu i posluchačovu introspekci a atmosférický doprovod na nočních (imaginárních či reálných) toulkách. Jeho svidnícké paměti o pochodech a hudbě představují ale i vítané sonické okénko do jinak uzavřeného světa často velmi solitérních posluchačů i tvůrců alternativní elektroniky mimo kulturní metropole, do světa, který je spíše než kosmopolitním životem lemován vnitřní usebraností a její specifickou krásou. Nočný pochod krajinou zkrátka tvoří příjemný a provzdušněný mix darkambientních i metalových elementů, aby se v něm bylo možno oddat poklidnému a ničím nerušenému přemýšlení.

Temetiv: Nočný pochod krajinou
Beyond Eyes (https://beyond-eyes.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.