- Inzerce -

Terje Rypdal: Conspiracy

Norský kytarista Terje Rypdal (nar. 1947) patří mezi nejzasloužilejší matadory skandinávského jazzu i s ním značně spojené vydavatelské stáje ECM. Do katalogu této výjimečné značky letos přispěl opět bravurním albem se svým aktuálním vícegeneračním kvartetem.

Abych se přiznal, nynější personální konstelace Rypdalovy kapely mi připadá jako jedna z jeho vůbec nejlepších. Rypdalův vrstevník za bicí soupravou, Pål Thowsen, pracuje velice citlivě v atmosferických plochách a zároveň ve všech kompozicích skvěle podporuje také kolektivní gradace a groovy. Pokud sedí za syntezátory a elektrickými varhanami Ståle Storløkken (Supersilent, Elephant9, Humcrush…), je o přepestrý svět sytých elektronických barev vždycky postaráno. Benjamínkem je v kapele baskytarista Endre Hareide Hallre, který ovšem neokázale celou kapelu spojuje v jeden tvrdě jazzrockový živel, a jakmile může, prokáže i svůj pozoruhodný melodický talent.

Aby se toto vše projevilo, připravil Rypdal pro album kolekci šesti uvolněně se rozvíjejících kompozic. Z potemněle zasněných atmosfér se většinou pozvolna rozvíjejí do rytmických struktur, do tohoto jazzově improvizačního formátu ovšem zvláště Rypdal a Storløkken umějí ve správných momentech vstoupit i s velmi surovými zkreslenými rejstříky. Rypdal má mezi jazzrockovými kytarovými legendami odedávna snad nejmetalovější sound, Storløkken je mu se svým postmoderním přístupem k hammondkám a syntezátorům rovnocenným partnerem.

Jediným přímočaře beatovým nářezem je titulní kus Conspiracy a v něm si fanoušci Terje Rypdala přijdou na vše, co mají na tomto hudebníkovi rádi od správně neurvalých riffů až po táhle kvílivé plochy v zajímavých harmoniích. V jeho tématu se nemohu zbavit reminiscence na emblematickou skladbu Hope od jazzrockových pionýrů Mahavishnu Orchestra. „Naděje“ v roce 1971 a „konspirace“ v roce 2020 spojená obdobným hudebním motivem? Snad jde o náhodu.

Při celkovém pohledu na Rypdalovu rozsáhlou diskografii lze říci, že na albu Conspiracy shrnuje zdařile mnohé ze své dlouhodobě rozvíjené estetiky, a že ve spojení s aktuálními spoluhráči ji také v mnohém aktualizuje do poutavé podoby i pro všechny současné generace posluchačů jazzu a jeho žánrových fúzí.

Terje Rypdal: Conspiracy
ECM Records (https://www.ecmrecords.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.