- Inzerce -

Thanos Chrysakis: ΕΚΝΗΨΙΣ

Thanos Chrysakis: ΕΚΝΗΨΙΣ

Aural Terrains (https://www.auralterrains.com)

Žánrově pestrá tvorba Thanose Chrysakise (*1971, Atény) zaznamenala v posledních letech celou řadu přírůstků sahajících od alb a skladeb pro klasické nástroje, přes elektroniku až po volnou improvizaci ve spolupráci s dalšími hudebníky: Subterranean Sky [Aural Terrains, 2010], ΜΑΓΜΑ [Monochrome Vision, 2011)] Fáessa (for Jason Alder, sólový klarinet), EIRMOS I / II (for Wilfrido Terrazas, sólová flétna/basová flétna) [2011], ERRINA (for Alexander Bruck, sólová viola) [2011], Milieu Interieur I/II (for Chris Cundy, sólový basový a kontrabasový klarinet) [2012], SYNEUMA (Thanos Chrysakis & James O’Sullivan & Jerry Wigens) [Aural Terrains, 2012].

Pestré bylo i někdejší Chrysakisovo studium zaměřené na perkuse u Dimitrise Tzafestase, elektroakustiku u Hugha Daviese na Lansdown Centre for Electronic Arts, obecnou skladbu u Michaela Younga na Goldsmiths, University of London, jakož i soukromé studium instrumentace u Dmitrije Smirnova. Podobně široký záběr má tedy i Chrysakisův label Aural Terrains. Mapuje elektroakustiku, komponovanou i improvizovanou hudbu a vyšla na něm alba již řady známých experimentátorů, jako např. Francisca Lopeze nebo Kima Casconeho.

Právě na Aural Terrains vyšla na sklonku roku 2012 novinka Thanose Chrysakise nazvaná ΕΚΝΗΨΙΣ, která je výhradně elektroakustického původu. Nezvyklý titul alba, které bylo vytvořeno speciálně pro médium kompaktního disku, zůstává obestřen tajemstvím. Jeho původ pochází z řeckého slova Νῆψις (Nepsis), o němž nám encyklopedické zdroje prozradí, že se jedná o důležitý pojem z ortodoxní křesťanské teologie a monasticismu označující stav zvláštní bdělosti nebo také střízlivosti, nabytý po dlouhodobé katarzi. Co se týče názvů jednotlivých alb, Thanos Chrysakis se již v minulosti obracel ke své řecké mateřštině a metafyzickým tématům, jejichž anotaci však ponechává blíže nespecifikovanou (ΠΑΡΑΛΛΑΞΙΣ, MAΓMA, ENANTIO_ΔΡΟΜΙΑ). 

Skladba ΕΚΝΗΨΙΣ vznikla v době od září 2011 do června 2012 a její celková stopáž mírně přesahuje čtyřicet minut. Výhradně elektroakustická skladba plná zvukových experimentů se skládá ze tří částí označených římskými číslicemi, které jsou od sebe odděleny krátkými pauzami. První část začíná velmi zostra, obsahuje bezpočet konkrétních zvuků, kontrasty nepravidelných rytmů, průzračné výšky i přehluboké basy. Na pozadí hutných zvukových událostí se ve ztišených pasážích objevuje jemný elektronický podkres, který by již jen sám o sobě mohl představovat autentickou ambientní skladbu. Zvuky vtahují posluchače dovnitř nahrávky, aby jej na jiných místech vyvrhly ven. Po bouři elektroakustických zvuků nastává v závěru první části skladby zklidnění, končící téměř do vytracena. Úvod druhé části je zvukově velmi plastický, autor zde pracuje s nepřeberným množstvím zvukových zdrojů, dunivý basový základ je střídán jemným šumem stříbřitých výšek, hudba se cíleně přelévá zleva doprava a nenechává posluchači vydechnout. Praskot ohně, poryvy větru, jejich následné elektroakustické modulace, jakož i uměle vytvořené zvuky se střídají s nečekanou nepravidelností, ale přesto vytvářejí dojem dokonale vystavěného složitého řádu. Třetí část skladby představuje zklidnění, které v některých chvílích vytváří prostředí meditativního charakteru. Jemné zvukové textury jsou narušovány hlasitějšími, mírně disharmonizujícími prvky a v hymnickém závěru, v němž lze slyšet domnělé či skutečné zvuky varhan, nás přivádí k povznášejícímu finále. Jedná o velmi osobní a intimní skladbu, nabitou konkrétními zvuky, které jsou zvukomalebným způsobem modulovány. Míra abstrakce se zdá být vysoká, avšak při důkladném poslechu lze zachytit jasné zdroje a původ odkazující k elementům (voda, vzduch), aby se vzápětí vše opět proměnilo do neuchopitelného abstraktního tvaru, vytvářejícího autentický svět zapomenutých snů a extatických pravd.

Informace o původu skladby, zdrojích a myšlenkové genezi zůstávají utajeny, vše zůstává na fantazii a připravenosti posluchače. Skladatel Thanos Chrysakis se vydává na dobrodružnou cestu do experimentálního, živého a v tomto případě neakademického světa elektroniky. Záleží na každém z posluchačů, zda se vypraví na tuto cestu s ním.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.