The Agromaniac: AM
Ressonus Records (https://www.ressonus.net)
V materiálech popisující nahrávku amerického hudebníka s přezdívkou Agromaniac se mimo jiné píše, že “osmdesát procent zvuků na albu vzniklo za použití lidského hlasu”. Paradoxní na tom je, že zpěv – jako takový – je právě tím, co na albu nenajdete. Patrně v souladu s udávanou inspirací alba, jíž byla postapokalyptická povídka Harlana Elissona I Have No Mouth and I Must Scream. Postapokalyptická nálada je na albu skutečně až hmatatelná. Nečekejte temné písně, ani hlasový ekvilibrismus, album AM je záhrobní diskotéka, ochraptělé a rozvrzané techno vycpané skřípáním zpětných vazeb a funěním a chrápáním nějakých monster z temné budoucnosti. Pokud máte rádi temnotu, je AM album pro vás. Agromaniac svou hudbu ničím nezdobí, nahrávka je radikální a sveřepá, dusící se ve vlastní šťávě chlupatých zkreslení a kompresorů. Husté pomalé beaty jsou ořezané na samou kost a dobře vyladěné, zvuk evokuje tisíckrát přehranou kazetu – tu poslední, kterou si z ruky do ruky předávají postapokalyptičtí DJové. Z horní části spektra zbyly jen cáry, na výšky se tu nehraje, hlavní jsou hutné, dobře saturované basy. Beaty nejsou strojově přesné, chvílemi jsou zvláštně klopotné, což působí spíše příjemně a podporuje “rukodělný” dojem. Nahrávka působí jako by jí nazpíval vokální sbor “přetvorů” z knih Chiny Miévilla, kterým byly za trest do těl naimplantovány části strojů. Dovedu si tak dobře představit, že někteří z nich nemají ústa a jejich hlas zmutoval do industriálního hučení a úpění, které si po večerech nahrávají na postapokalyptickém čtyřstopáku. Jejich produkce by pak mohla znít asi jako Agromaniakovy nahrávky na AM.
Většina tracků na albu ctí stručný beat. Je zde pár vyjímek, jako dronová We Were Silenced, která je příjemným intermezzem, a skladba Waste, která ale zní nejspíš jako podivný saturovaný ambient a působí spíše rušivě. V podobném duchu se sice nese i závěrečná (a titulní) AM, ta ale daleko více respektuje celkovou náladu alba. Waste se liší od zbytku desky především náhlou změnou prostoru, přestože je zvuk skladby také špinavý a zkreslený, její stereo obraz se náhle nenadále rozšíří, až kamsi daleko za horizont oné pomyslné ohrané a ohoblované kazety.
Umělec skrývající se pod jménem The Agromaniac je před pozorností internetu tak dobře ukrytý, že jsem až nabyl dojmu, že je možná vymyšlený. Chci ovšem v jeho existenci věřit, protože i mimo elektronickou síť existuje život a ne každý touží mít svou fotografii na desítkách internetových profilů.
Poslech či stažení je možné například zde: https://ressonus.bandcamp.com/album/am