- Inzerce -

The International Nothing ve Školské 28

Klarinet je nástroj s velkým rozsahem i dynamickými možnostmi, což některé experimentující hudebníky vede k tomu, že na něj hrají potichu a  málo not. Jedním z takových úsporných klarinetistů je Berlíňan Kai Fagaschinski (na fotografii Kateřiny Ratajové), jehož profil najdete v  HV 3/07. Ačkoliv je spojen především s berlínskou scénou redukcionistické improvizace, věnuje se také hudbě komponované, a to od roku 2000 v projektu The International Nothing. V něm je mu partnerem další klarinetista, Michael Thieke. Ze svých nástrojů loudí ti dva především dlouhé a tiché tóny, důležitou roli hraje šumění dechu a další vedlejší zvukové produkty, které se u  „normální“ hudby zvukaři snaží všemožně vymýtit. Dva klarinetové hlasy se někdy pohybují těsně u sebe, jen nepatrně rozladěné, čímž vznikají diferenční tóny, charakteristické chvění, posluchačský vjem na hranici příjemného a iritujícího, z něhož se občas vynoří zvuková iluze dalších hlasů. Čistě akustickými prostředky se Fagaschinskimu s Thiekem občas daří vyvolat dojem elektronické hudby. Nejde jim ovšem o pouhé hrátky se zvuky, místo zde má i melodická linie, ačkoliv písničkového formátu se nedočkáme. Dvojice zatím vydala dvě nahrávky na značce ftarri: v roce 2006 Mainstream, na němž zvuk dua zpestřuje účast několika hostů, a letošní Less Action, Less Excitement, Less Everything, jehož redukcionistickému názvu odpovídá i soustředění výhradně na klarinety bez rušivé přítomnosti jiných nástrojů. Jejich hudba za tu dobu dosáhla ještě větší vybroušenosti a zklidnění a jejich kontrola nástroje připomíná japonské mnichy věnující se dechové editaci s flétnou šakuhači. U tohoto druhu hudby je živý zážitek nenahraditelný a domácí publikum si ho bude moci dopřát v pondělí 20. září v pražském prostoru Školská 28.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.