- Inzerce -

The Kandinsky Effect: Somnambulist

Hybridně mutantní post-jazzové trio The Kandinsky Effect do sebe absorbuje prvky hip-hopu a nejrůznějších elektronických směrů. Na svém třetím albu Somnambulist je pak řada skladeb ovlivněna také místem svého vzniku. Saxofonista Warren Walker se tu nechal ve skladbě Tagzhout ovlivnit výletem do Maroka, basista Gael Petrina zase napsal své věci například v Itálii či Mexiku a bubeník Caleb Dollister vzpomíná v kompozici Annabelle Chases a Bug na (zvířecí) kočku z Nashvillu. Všichni jsou navíc poznamenaní svým pařížským (potažmo newyorským) residentstvím a vším možným (Gaelovo příjmení sice zní familiárně k naší zemi, ale původ někdejšího emigranta je nejistý).

Sám název kapely evokuje poněkud abstraktnější pojetí tvorby, ale The Kandinsky Effect jsou tak trochu chameleóni a svůj projev přizpůsobují danému okamžiku a prostředí. To se jednoznačně projevilo i na jejich koncertu v pražském Crossu 18. listopadu 2015, kde se sešlo spíše groovy dance publikum, čemuž adekvátně odpovídal jejich projev. Nicméně ve druhém setu už se odvázali do daleko „roztřepenější“ (jak to sami zhruba nazvali ohledně variace své produkce) polohy (možná i díky mnou vznesené filipice právě ohledně avantgardního pojmenovaní kapely) a dokážu si je tudíž představit na skutečně alternativní akci v úplně jiné podobě. To ovšem neznamená, že by se posluchačům přímo podbízeli, jsou spíše flexibilní k momentální náladě. Možná mohlo být velice zajímavé vydat živák poskládaný při různých příležitostech v různých koutech světa. Jejich studiová alba jsou totiž spíše jakousi výchozí matérií, kde tu více či méně cítíme daný potenciál. To platí i o jejich zatím posledním počinu, který je sice skladatelsky, hráčsky i zvukově precizně vycizelovaný, ale přece jen místy sterilní až nudný. Rozhodně tu ovšem nechybí nápady i pohodová uvolněnost a některé pasáže jsou vskutku uchvacující.  Ovšem v koncertním provedení se vše mnohonásobně umocňuje a to i pro dancechtivého či naopak na neofúzi zaměřeného fanouška.

 

The Kandinsky Effect: Somnambulist

Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.