Bez větších upoutávek vyšla na sklonku září další kazeta pod značkou KLaNGundKRaCH. Svůj pravdivý příběh zde vyprávějí, jak je již z názvu patrné, Jan Klamm (Mooncup Accident, Ruinu, No Pavarotti,…) a Patrik Pelikán (Ruinu, Psychedelický flákač na odstřel, souběžně s hudebnickou činností také pozoruhodný výtvarník působící na pražské AVU). Původně ořezaná verze tria Ruinu, vystupující také pod jménem Fuck It Duet, se na nové kazetě vydává dále prozkoumávat načrtnutý zvukový svět, v kterém i zdánlivě nejbližší označení jako “noise” nebo “free-(něco)” nedávají téměř žádný smysl.
Přes dosti esoterické pojetí radikální improvizace se na nahrávce rozpíná široká paleta různých nálad a při každém poslechu zní album zcela jinak. Agresivita se prolíná s introvertním zadumáním, nevázané rejdy střídají disciplinovanější polohy, a občas se z bahenní lázně divotvorné zvukové skrumáže vynoří tišší momenty, které jsou vyloženě meditativní. Ukázkou tohoto momentu je nadmíru realistická a smutná skladba Captain Ahab’s Dead, která zní téměř jako zvuková stopa ke scéně, kdy Moby Dick stahuje nebohého kapitána pod hladinu. Nebo to zas tak nebohý kapitán nebyl, když neváhal objet více než půl zeměkoule, aby byl stažen do hlubin oceánu? Poslední track Muddy Games také působí spíše zadumanějším a podvodnějším dojmem. Zbytek nahrávky je však velice energický a rychlost, s jakou na sebe hudebníci reagují, je až neuvěřitelná. Zvláštní elektronické lupance účinně souzní s lahodným kvílením saxofonu a s širokým rejstříkem hlasových kreací. Znásilnění hry na elektrickou kytaru a saxofon je provedeno tak ladně, že často skoro nelze rozlišit party jednotlivých nástrojů – navíc se nabízí otázka: k čemu by to vůbec bylo?
Oba hudebníci jsou dobře sehraní, což se ale projevuje trochu jinak, než je obvyklé i na poli neobvyklé improvizace. Přes pohotové reakce a vzájemnou spřízněnost (We Stood There Calmly over the Pig) se zdá, že si hudebníci stále dokáží kreativně lézt na nervy. Poměrně velký prostor dostává svéhlavě pojatá kytarová hra – namísto tupé masturbační rozkoše, kterou často s rozevlátými kytarovými sóly spojujeme, zde přichází ke slovu rozkoš pramenící ze vzájemného sadomasochistického škádlení, které dokáže být roztomilé, hravé, ale stejně tak velmi bolestivé.
Živé vystoupení této dvojice jsou vždy silným a nepředvídatelným zážitkem, o čemž se lze v nejbližší době přesvědčit např. 23.11. v žižkovském klubu Punctum, 25.11. v ostravském Plan B Hardcore Café či 26.11. v Bratislavě na festivalu Next 2016.
The True Story of Klamm & Pelikan