- Inzerce -

The Vampires: Nightjar

Australský jazzový kvartet The Vampires umí do svého projevu promítnout surfově zasněné nálady i letitý obdiv k věhlasným improvizujícím krajanům The Necks, což vedlo až k tomu, že se na nahrávání jejich nejnovějšího alba Nightjar klávesista The Necks, Chris Abrahams, výrazně podílel.

The Vampires již po osmnáct let vede autorská dvojice dvou původních spolubydlících surfařů a hudebníků, saxofonisty a klarinetisty Jeremyho Rose a trumpetisty Nicka Garbetta. Na bicí s nimi hraje od počátku Alex Masso, pozici basisty nyní obsadil Noel Mason. Mezinárodní věhlas si získalo například jejich album s beninským kytaristou Lionelem Louekem (2019, zde), ani s členy The Necks se při spolupráci tentokrát nepotkali poprvé. Garbett se podílel s Tonym Buckem na soundtracku k filmu The Glider (2019) a Rose působí též v triu Vazesh společně i s Lloydem Svantonem.

V hudbě The Vampires se promítají inspirace například Masadou Johna Zorna či Art Ensemble of Chicago. Pohodové groovy vycházející často vedle jazzové a jazzrockové tradice i z reggae a dubu vytvářejí příjemný prostor, v němž se mohou oba hráči na dechové nástroje vyřádit v uvolněné komunikaci. Hostující Chris Abrahams vzdušným klavírním partem otevře hned úvodní skladbu Game Changers a výsledek zní, jako kdyby s nimi hrál odjakživa. Při letmém poslechu může album působit jako běžný straight ahead jazz s častými ohlasy reggae, ovšem precizní a nápaditá souhra dechů a klávesových nástrojů od klavíru přes Rhodes piano, až po varhany a syntezátory a jemná práce s efekty vytváří zároveň pozoruhodně decentní i vtahující psychedelický ponor. A není třeba se obávat, že by z této až davisovsky přísně koordinované společné jízdy hudebníci vybočili k nějakým sólovým exhibicím. V tom tkví úspěch jejich metody.

Album si udržuje velmi kompaktní vyznění, až v něm skoro není důležité rozlišovat jednotlivé kompozice. Formálně jej sice tvoří deset samostatných kusů nejčastěji o délkách okolo pěti až sedmi minut, i směrem k posluchači nakažlivé kolektivní hráčské soustředění z nich však vytváří spíše spojitou suitu, jakýsi permanentní hudební tok, v němž každý nový tón potvrzuje jedinečnou společnou hypnotickou flow kapely, kterou bychom chtěli poslouchat jen stále dál a dál. Posuďte sami.

The Vampires: Nightjar
Earshift Music (https://www.earshift.com)

 


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.