Švédští čarodějníci hledají ozvuky domova v repetitivních gradacích folklorních postupů a budují kreativní trans.
Dodnes si dobře pamatuji nadšení z prvního poslechu kazety Auditory Witchcraft, již takřka pokradmu vydalo skrze vlastní mikro-label Works ov Cauldron jihošvédské duo Them Teeth roku 2016 coby první dlouhohrající počin a zároveň počátek trilogie alb o lidovém kouzlení. V jejích permutacích akustických kytar a bicích se barvitě mísil britský folk s jazzem a blues, hlukové šelesty i táhlejší syntetika dále dotvářely nejistotu i spád. Ve mně to probouzelo vzpomínky na akustické regrese Wagnera Ödegårda (viz projekty Semilanceata a Wulkanaz) i hravou tradicionalitu literatury anglického čarodějnictví jako The Dragon Book of Essex (2014) Andrewa Chumbleyho. Překvapivě, tato fascinace nepominula ani s druhým zastavením trilogie Sun of Serpent, Moone of Cipher (2019), které především rozvádělo dříve použité postupy. Tvůrčí odmlku po druhém dílu prolomili Them Teeth až letos v srpnu, kdy přes Works ov Cauldron zveřejnili kazetu Illfänas. Ač tento release ohlásili coby volnější tematickou zastávku před zakončením triptychu, i tak přišlo po otevření desky nemalé překvapení.
Jak indikuje již samotný název, dříve hojně využívanou archaizující angličtinu ve jménech tracků převálcovala rodná švédština. Odchod z britské tradice k domácím zdrojům je však patrný i v nové instrumentaci a kompozičních postupech. I když hluková skřípání a plnější šumy i nadále představují všudypřítomný kolorit, činely s virbly ustupují hlubším bubnům i dřívkám a kytaru nahrazují smyčce, v nichž lze rozeznat švédskou tradiční nyckelharpu (smyčcový nástroj s klapkami). Dřívější variabilitu melodií i rytmů s jejich blues-jazzovou inspirací pak střídají jednoduché opakující se vzorce, jež po jednom tvoří základní stavební kostru většiny skladeb.
S výjimkou úvodního nyckelharpového pásma Willfarelse, intermezza elektronických i dřevěných ruchů I hoolig trää sigh täckia a předposledního soutoku táhlých linek Afgrunder se tak všechny tracky řídí víceméně dle stejné struktury. Simplicistní smyčcové schéma je neustále iterováno jen v malých variacích a posilováno obdobně jednoduchými rytmy bubnů. Nástroje podstupují drobnou gradaci, následovanou někdy i opětovným antiklimaxem, a ve všech polohách jsou dále amplifikovány rozličnými syntetickými prvky, místy vytvářejícími ve vyšších frekvencích zvukomalbu lesních zvířat. Konec skladeb pak po utichnutí ústředních nástrojů přináší klidné noise-ambientní zátiší, v němž lze potkat i lesní terénní nahrávky, jejichž umné umístění ve spodních částech mixu může při sluchátkovém poslechu i zajímavě rozostřit hranice mezi zvukovou reprodukcí a venkovní přírodou. U všech strunných partů hlavní skupiny kompozic – možná až na příliš rudimentární Korpsten – lze jasně slyšet ozvuky skandinávské lidové hudby, ať už ve zlověstně pochmurných náladách (Hävd), či ve skočnosti evokující venkovské rituály (Uti vildan skog a Heks, hvirfvel). Folklorní tance nejvýrazněji navozuje závěrečná Du skola aldrig få hvila, jež propracovaností svých smyčců i přidáním zřetelného lidského houkání vyčnívá z ostatních skladeb a je nejjasnějším vyjádřením záměrů desky.
Radikální proměnou a zdomácněním soundu působí Them Teeth na Illfänas překvapivě prostě. Ačkoli divoké repetice pregnantně vystihují (současnou i historickou) imaginaci o magických sabatech a přinášejí extatická rozpoložení, činí to na úkor vnitřní pestrosti skladeb. Po prokouknutí základního „tahu na branku“ tak může síla i kouzlo počinu pro leckoho snadno slábnout. Sice se osobně budu častěji vracet k rozmanitosti „britských“ alb s nadějí na brzké dokončení trilogie, i přesto tato kazeta dýchá zároveň hypnotickým transem i průbojností, tradičností i originalitou, a jako taková jistě obohatí každého zájemce o noisové i folkové experimenty.
Them Teeth: Illfänas
Works ov Cauldron (https://worksovcauldron.bandcamp.com)