- Inzerce -

Titanic na Strunách podzimu

Gavin Bryars patří v posledních třech desetiletích k nejúspěšnějším představitelům soudobé kompozice, má na svém kontě několik oper a skladeb pro symfonický orchestr.

Zároveň se průběžně vrací ke svým dřívějším skladbám experimentálnějšího ražení a otevřených forem. Tou nejznámější je bezpochyby Sinking of the Titanic z roku 1969. Kompozice, jejímž základem je hymnus, který údajně hrála kapela na palubě potápějícího se zázraku techniky, na sebe v průběhu let bere různé podoby podle toho, v jakém prostředí a s jakými interprety zní. Aktuální verze je obohacena o zvukový arzenál turntablisty Philipa Jecka a také o filmové projekce. Jejich autory jsou Laurie Olinder a Bill Morrison, autor filmů jako Decasia a Miners‘ Hymns  (recenze v HV 5/2011). Nahrávka potápějícího se Titanicu vyšla nejprve na značce Obscure Records Briana Ena, verze s Philipem Jeckem a ansámblem Alter Ego vyšla již před několika lety na značce Touch (recenze HV 1/2008), do Prahy na Struny podzimu tentokrát s gramofonistou přijíždí Gavin Bryars Ensemble. Kinosál Studio Hrdinů ve Veletržním paláci se promění v bezedný oceán, do něhož se bude magicky klesat ve čtvrtek 18. října od 19.30.

Zde část jednoho staršího dokumentu o skladbě:





Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!