Toc: You Can Dance (If You Want)
(nu)
Flu(o): Encore Remutants
Circum Disc (www.circum-disc.com)
Power-trio Toc z Lille tvoří bubeník Peter Orins, hráč na piano Fender Rhodes Jérémie Ternoy a kytarista Ivann Cruz. Psychedelická hudba upomínající místy na japonské Acid Mothers Temple, avšak s francouzským espritem. Monolitické skladby i strukturalistické či surrealistické vychytávky. Oproti názvu to zrovna taneční hudba není, ale pokud byste měli chuť na tanec svatého Víta, tak se jistě chytnete. Podprahově vnímatelné prvky ve zvukových rotacích, které plynou svým to(c)kem a vytvářejí malé emotivní erupce i výbušné gejzíry. Jednotlivé nástroje nemají prvoplánovost, ale žijí si svým vlastním životem a často si odskakují do končin přesahujícím náš běžný život. Ale každá skladba má vlastně jiný charakter a od počáteční bublající hlukové stěny se signifikantním názvem Obsessive Compulsive Disorder se dostáváme až k filigránské a de facto téměř lyrické více než dvanáctiminutové kompozici That´s What She Said, která však po polovině nabírá opět na kadenci a v závěru opravdu odlétá někam do astrálních výšin.
Audiovizuální projekt (nu) zosnoval textař a vokalista Thomas Suel a hudební složku obstarávají trumpetista Christian Pruvost a opět klávesista Jérémie Ternoy. Kolážovité dílo plné změti roztěkaných slov a tónů, které dohromady vytvářejí chaotický řád, ale i niterně laděné něžné filosofující pasáže. Naléhavá recitace se občas proměňuje do zpěvnějších poloh i zvukomalebného vyprávění. Místy velice minimalistické dílo, jež však nepostrádá hlubinnou expresi s klokotavým pomalým či postupně se zrychlujícím sugestivním repetitivním rytmem, který umocňují emocionální výkřiky či útržkovité polovzdechy. Finále pak patří epochální titulní kompozici, v níž na ploše necelých sedmi minut můžete slyšet kulometnou verbální palbu či vodopádovitou hlasovou exhibici, jíž však doprovází velejemný doprovod tklivé trubky a zvonivých i hladivých kláves.
Autorem drtivé většiny skladeb na albu Encore Remutants kapely Flu(o) je již zmiňovaný bubeník Peter Orins. Jedinou výjimku tvoří komprovizace, pod níž jsou společně s ním podepsáni opětovně trumpetista Christian Pruvost, kytarista Olivier Benoit, pianista Stefan Orins a basista Christophe Hache. Výsledkem je v tom nejlepším slova smyslu jazzrock nového tisíciletí, který se prvoplánově neohlíží do minulosti, ale přesto jsou v něm patrné prvky pozitivní nostalgičnosti nebo spíše nevzpírání se toku proti proudu času. Je tu znát sounáležitost se spoluprací Orinse a Pruvosta s japonským manželským párem, pianistkou Satoko Fujii a trumpetistou Natsuki Tamurou ve formaci Kaze na albu Rafale, a to nejen kvůli tomu, že se na obou dílech objevuje Orinsova zde závěrečná kompozice Polly. Avantgardní rock, tady tvrzený zejména Benoitovou hrou, tu symbioticky koexistuje s jazzovými postupy v různých proporcích a vytváří jakýsi pomyslný nový most mezi těmito žánry, nikoliv však klasickou fúzi ve staromilské podobě.
Ukázky z těchto i dalších alb budou ke slyšení také v pořadu Svět jiné hudby na ČRo Vltava, 8.6.2013 ve 23:15.
