- Inzerce -

Tod Machover

Hračičky léčí

Na konci sedmdesátých let se Machover seznámil v pařížském centru IRCAM s tamními syntezátory a začal hledat cesty k sofistikovanějšímu propojení hudební technologie s živými hráči. Tuto myšlenku pak rozvíjel na Massachusetts Institute of Technology (MIT), kde působí i v současnosti a odkud vzešla série takzvaných hyperinstrumentů, tedy nástrojů odvozených od těch klasických akustických (housle, violoncello), ovšem vybavených prvky schopnými ovládat pomocí elektroniky různé další parametry. Smyčec snímá rychlost a tlak a tato data pak řídí elektronické zpracování zvuku nástroje nebo mohou spouštět další zvukové vrstvy. Různé systémy vyvinuté Machoverem a jeho spolupracovníky našly uplatnění jak ve sféře vážné hudby, kde je využil třeba violoncellista Yo Yo Ma, ale také v populární hudbě, u Petera Gabriela či Prince.

Přesah z počítačových laboratoří do té nejširší popkultury představovala hra Guitar Hero, která se na trhu objevila v roce 2005 a za níž stojí dva bývalí Machoverovi studenti. Právě systém snímání pohybu rukou, který si Machover vyzkoušel u houslí a violoncella, se po převedení na napodobeninu elektrické kytary stal součástí života nejednoho teenagera (či „věčně mladého“ rockera libovolného věku). Potenciál hry Guitar Hero se sice po několika letech zdá vyčerpaný, z laboratoří MIT ale vycházejí další podněty, jimž je společná snaha usnadnit komukoliv dělání hudby bez ohledu na to, jak dobře ovládá ten či onen hudební nástroj. Dalším z takových produktů je software Hyperscore, jenž umožňuje vytvářet partituru kreslením různobarevných čar a dalších prvků.

Je jasné, že hlavní cílovou skupinou těchto „hudebně-demokratizačních“ snah jsou děti. Kromě nich si ovšem Machover uvědomuje terapeutický potenciál technologií a ve spolupráci s lékaři a psychology je využívá k tomu, aby lidem s různými druhy omezení nebo postižení umožňoval uměleckou seberealizaci. V jedné s přednášek se odvolával na knihu Olivera Sackse Musicophilia (recenzi viz HV 1/2010) a na zjištění, že například u pacientů s alzheimerovou chorobou, kteří nepoznávají své blízké, zůstává hudba jedním ze záchytných bodů.

 

Roboti na scéně

Tod Machover je ovšem vedle vývoje nových technologií a jejich aplikací ve společnosti především skladatelem, i když pochopitelně jeho technologické hračičkářství do kompoziční tvorby prosakuje nemalou měrou. Vedle relativně konvenčních kompozic pro klasické nástroje samotné, či spojené s elektronikou, případně pro výše zmíněné hypernástroje je autorem několika oper, které svůj žánrový rámec v různých směrech narušují a překračují. Brain Opera z roku 1996 vlastně ani není operou ve smyslu hudebně-divadelního představení. Jde o interaktivní prostředí, v němž spolupracují účastníci připojení po síti i fyzicky přítomné publikum. V současné době je Brain Opera instalována ve vídeňském Domě hudby.

Jiný případ je opera Death and Powers, která měla premiéru v Monacu v roce 2010. Po stránce formální jde o konvenční tvar s dějem, postavami, áriemi a podobnými nezbytnostmi, které si s operou spojujeme. Jen mezi účinkujícími najdeme hned několik robotů včetně oživlé obří knihovny či lustru vybaveného spoustou strun, které jsou elektronicky rozeznívány. Další roboti v podobě svítících kostek sami tančí na scéně. Scénické prvky jsou tak zároveň dekoracemi, hudebními nástroji postavami v příběhu úspěšného obchodníka, který se na sklonku života rozhodne dosáhnout nesmrtelnosti tím, že se stane součástí elektronického systému. Machover (ve spolupráci s libretistou Robertem Pinskym) není ani nekritickým technooptimistou, který by hlásal spásu skrze křemík procesorů, ani bojovníkem proti „té dnešní přetechnizované době“ a jejím nebezpečenstvím. Technologii bere především jako zdroj zajímavých otázek a nových estetických zážitků. V rámci Pražského quadrienalle proběhne mimo jiné také diskuze, kde budou mít zvědavci možnost dozvědět se více o jeho vizích, které nepostrádají poetiku ani hravost: „Představuji si hudební nástroje zabudované do prostředí, které nás obklopuje – do nábytku, oblečení, zdí, předmětů, které bereme do rukou. Budou schopné promítat naše vědomé i nevědomé záměry do našeho okolí. Koncert nebude jen nějakou speciální příležitostí, ale bude probíhat neustále kolem nás.“

 

 

www.pq.cz

www.todmachover.com/


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!