- Inzerce -

Tom Braun & Olga Stehlíková: Vejce/Eggs

Nejdříve se objevila díky nakladatelství Dauphin kniha básnířky Olgy Stehlíkové pod názvem Vejce/Eggs. V prosinci loňského roku tak spatřilo světlo světa 101 česko-anglických dvojverší, představujících tu nejhutnější podobu minimalistické poezie. Vzápětí následovala hudební uchopení dvacítky z nich kytaristou Tomášem Braunem a vzniklo LP téhož titulu, vydané zásluhou labelu Červený kůň děčínského nadšence Františka Řezníčka. 27.února získal tento vinyl cenu Harvest Prize v rámci Tais Awards; dvojice se tak zařadila mezi taková jména letošních vítězů cen Bena Taise Amundssena, jako například Kuzmich Orchestra, Petr Kalfus Sextet, Pavel Richter, Beata Hlavenková či Wolf Lost In the Poem…

Olga Stehlíková je básnířka, literární publicistka a editorka. Vejce/Eggs jsou její druhou básnickou knihou; za debut Týdny získala v roce 2014 Magnesii Literu za poezii. Tomáš Braun je lídrem jazz-alternativního tria Ploy a věnuje se různým noise-industriálním projektům inspirovaným především filmem. Tyto hudební prvky sytí také jeho hudební překlady minimalisticky pojatých básní Stehlíkové. Používá dva nástrojové hlasy, jež zkoumají, ale otrocky nekopírují zvukové spektrum slov, čímž vzniká až hmatatelné napětí. Zároveň si tak zhusta připravuje půdu pro hrubý, hororový a industriálně neučesaný zvuk, který dokáže vycedit nejen z různých kytar, ale též z elektrifikovaného banja a violoncella. K recitaci Stehlíkové se v části s českou verzí přidá dvakrát sám Braun (má sugestivní hlas), v závěrečné anglické polovině (kde jsou až na čtyři výjimky jiné texty) se ozve ženský hlas Aren Ock, britské překladatelky a performerky usazené v Praze (mimochodem umělecké ředitelky Prague International Microfestivalu, zaměřeného na živou fúzi experimentální literární produkce s výtvarným uměním, filmem a hudbou).

Mezi čtyřiadvaceti tracky, z nichž nejdelší má stopáž 2:51, se vyjímá pět instrumentálních miniatur. V nich se naplno projevuje Braunův kompoziční, aranžérský a vůbec muzikantský um. Jeho hudba je postavena na zvukovém bohatství a vícevrstevnatosti, umocněné kontrapunktem. Jeho kytara dokáže doslova rozkvést (Dveře do kořán), není mu cizí jazz (Prsa jsou krychle), country (A Hare Rattled By a Rat) ani naléhavost, osudovost, emoce (Shoah) či jímavá lyričnost (Sparrows In Our Parks). Braunova hudba skutečně umocňuje, dokresluje, dopovídá, někdy i rozbíjí básnické extrakty Stehlíkové. Zazní blues, když sdělení je jasné (…domov je tam/kam chodí složenky…), víckrát to folkově zazvoní, do banjového staccata zahřmí kytara jako z Mrtvého muže (V ruce nic), zazní jazzové frázování do slov „Ruce je třeba založit jako spis/nohy je třeba složit jako přísahu/hlavu je třeba svěsit jako standartu…“, Stehlíková dokonce recituje i osamocena, byť s elektronicky zašpiněným hlasem, a Braunova deklamace za rozvolněného doprovodu s jazzovou příchutí evokuje beatniky (Breasts Are Cubes) Ovšem celkový dojem je experimentální, mnohdy nezachytitelný, na druhé straně nečekaně hrubý, špinavý, atakující a ve všech případech zneklidňující. Jako naše rozpolcená současnost, ztracená v industriální minulosti a kataklyzmatické budoucnosti…

 

Tom Braun & Olga Stehlíková: Vejce/Eggs

Červený kůň (https://www.cervenykun.cz)

(https://vejce-dueta6.webnode.cz/other-projects-tom)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.