- Inzerce -

Tomáš Hrubiš: Prismatic

Výtvarník a hudebník Tomáš Hrubiš se tentokrát obešel bez pro něho doposud typického klavíru a na albu Prismatic shrnuje své dosavadní zkoumání kostelních varhan i syntezátorů.

Gramofonová deska ve vkusném obalu s Hrubišovými abstraktními „akustickými malbami“ přináší celkem šest kompozic o stopáži přibližně od pěti do deseti minut. Pracují většinou s táhle se rozvíjejícími vrstevnatými atmosférickými plochami varhan, analogových syntezátorů a v jednom případě (Jablka z Markusovy zahrady) též harmonia. Barevně hutné, neklidně ambientní nálady zde střídají názvuky psychedelické „kosmische musik“ nebo i glassovského minimalismu, neustálé dění na vhodných místech podporuje též nápaditý sampling či trubka Tomáše Vtípila, jenž stojí i za mixem a masteringem alba. Ve čtyřech případech se zapojí také bicí souprava, odpichový hypnoticky taneční groove se ozve již v úvodním kusu nazvaném Mixtura. Bubeník Martin Čech tu zvládl velmi náročný úkol, když se do Hrubišovy volné hry dodatečně mistrně trefil, přestože byly skladby natáčeny bez metronomu.

Výchozí varhanní nahrávky pořídil Hrubiš společně se zvukařem Adamem Veselým ve třech kostelích, v Praze u sv. Martina ve zdi, v Jičíně u Panny Marie de Sale a u sv. Máří Magdaleny v Kunčicích pod Ondřejníkem na Valašsku. Přestože má Tomáš Hrubiš chrámovou varhanní hudbu zažitou i z rodinné tradice, sám se pokusil o civilní přístup k nástroji bez duchovních konotací. Osobně se domnívám, že překonat sakrální majestát varhan je v naší kulturní tradici velmi náročné a na spoustu posluchačů z alba stejně dýchne bez ohledu na autorský záměr i odlišný zvukový charakter ostatních partů.

Zároveň je ovšem z desky možné opět pocítit Hrubišovo sympatické a až zaťaté osobní nadšení a ztotožnění s celkovou zvukovou matérií, jaké můžeme pozorovat i na jeho předešlých dvou albových počinech Tlecí dobaRaport, byť na nich se zaměřoval na klavír či na práci s terénními nahrávkami. Jak si v rámci třetí kapitoly své hudební tvorby povede na živých koncertech, se budeme moci přesvědčit v pražském Atriu na Žižkově, kde se 25. listopadu Prismatic dočká i křtu.

Tomáš Hrubiš: Prismatic
Polí5 (www.polipet.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.