- Inzerce -

Tomáš Niesner dal beskydské Bečvě proměnlivou, zamyšlenou podobu

Novou nahrávku Tomáše Niesnera můžeme brát jako pouť za uzdravení řeky Bečvy, která byla před dvěma roky otrávena. Neortodoxní kytarista prošel podél jejího toku od pramene až po soutok s Moravou a po cestě zaznamenával zajímavé momenty nejen ve své mysli, ale také v audio podobě. Výsledkem je instrumentální výpověď, která aspiruje na žánrové album roku.

Pouti, jako jistý druh duchovního cvičení či zážitku, zažívají svou renesanci. Nejznámější evropská pouť vede do Santiaga de Compostela ve španělské Galicii, ožívají ale i české poutní trasy, například do znovu se probouzejících Skoků u Žlutic nebo provařenější trasy na Velehrad či na sv. Kopeček u Olomouce. Potřebu vyjít ze své komfortní zóny a mít čas na sebe sám nebo ve skupině pociťuje zjevně čím dál větší počet lidí bez ohledu na vyznání. Ne všechny pouti ale mají čistě osobní cíl. V listopadu roku 1974 vyrazil například německý filmový režisér Werner Herzog na pochod z Mnichova do Paříže, kde se rozstonala filmová historička Lotte Eisnerová. Herzog vyšel s myšlenkou, že když dojde do Paříže pěšky, bude její život zachráněn. Chůze se pro něj stala existenciální zkušeností, v níž vnější a vnitřní krajiny splynuly v jedno. Zážitek z pouti zaznamenal Herzog v knize O chůzi v ledu, která se stala inspirací i kytaristovi a experimentálnímu muzikantovi Tomáši Niesnerovi.

Toho osobně zasáhla ekologická tragédie, která se odehrála v září 2020. Tehdy unikla v blízkosti Valašského Meziříčí do řeky Bečvy toxická látka (pravděpodobně kyanid), která způsobila, že v řece uhynulo přibližně 40 tun ryb a dalších živočichů. Pro Tomáše, který vyrůstal u Přerova, je Bečva nedílnou součástí jeho mládí. Není divu, že ho tragédie poměrně citelně zasáhla. A tak ve snaze vyrovnat se s touto katastrofou vydal se na cestu dlouhou sto kilometrů od pramene Bečvy až k soutoku s Moravou a po celé cestě nejen o tragédii přemýšlel, ale měl nastražené nahrávací zařízení, aby zaznamenal zásadní hudební jevy, s nimž byl během cesty konfrontován. Tak vznikl základ alba Bečvou, které je jasným vrcholem Tomášovy sólové tvorby.

Zní to zřejmě nevhodně, ale ono neštěstí se odehrálo pro Niesnera v příhodné době. Tomáš měl za sebou nejen bohaté zkušenosti z noiserockové kapely Unna a z tria Vlněna, ale i z řady výrazně tišších experimentů sólových či v rámci spolupráce s jeho někdejším kolegou z Unny – Jakubem Šimanským. Už tehdy se do popředí jeho pozornosti namísto dosavadní elektrické drala akustická kytara a na stůl začala padat přirovnání k české cestě, jak pojmout americký primitivismus. „Techniku už moc neřeším. Jen přicházejí nápady a člověk si s nimi hraje,“ shrnul Tomáš loni svůj „výrobní postup“ v rozhovoru na Radiu Wave. S novou deskou se Tomáš ještě intenzivněji vrhá do ambientního náručí, kdy svou neortodoxní hru na akustiku míchá v instrumentálních nahrávkách s elektronikou a nachytanými polními nahrávkami.

Úvodní Pramen naznačuje, že Bečvou bude sónický cestovní deník, který nás provede od prvních metrů toku až k jeho splynutí v dominantnější Moravě. A už od začátku jsme zachyceni v těžkých melancholických tenatech. „Nechtěl bych vynechat důležitost přírody, která je pro to, co dělám, absolutně klíčová,“ přiznal Niesner v loňském rozhovoru pro americký hudební blog Dying For Bad Music. V každé skladbě tak šumí tok řeky, okolní les a často je slyšet zpěv ptáků. Tuto bukolickou idylu však soustavně narušuje především tísnivá elektronika, která má podobu například apokalyptických Glassových varhan v bezeslovném bijáku Koyaanisqatsi (Chladná voda) nebo statické stěny ála Tim Hecker (Lamento 40k). Uklidňujícím prvkem je tu veškeré působení akustické kytary. Ta přináší výrazně melodičtější okamžiky s větší mírou klidu (např. Pod lipami nebo Andante). Celkově ale v rámci poslechu zažijeme maximální možnou variabilitu zvukových dobrodružství ve velmi svojské podobě. Tok Bečvy každým kilometrem mohutní a s ním i předkládaný zvukový doprovod, až člověka napadne ideově spříznění se Smetanovou Vltavou. Jiný čas, podobné pojetí, černý spouštěcí moment.

Nestává se často, aby o českém hudebníkovi psal světově uznávaný portál Pitchfork. V minulosti se to povedlo Tomáši Kopáčkovi alias Black Tar Jesus a loni v červnu Tomáši Niesnerovi s jeho albem Aurora. Pitchfork tehdy napsal, že Niesner natočil „hudbu určenou k absolutnímu pohlcení.“ Toto tvrzení platí i pro jeho letošní počin.

Tomáš Niesner: Bečvou
Warm Winters Ltd. (www.warmwinters.ltd)


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.