Tomáš Pálka: Ztišením k poznání
Rosa Classic (www.rosamusic.cz)
O co snadněji by se recenzovalo, kdyby skladatelé plodili Symfonie č.1, 2…, Kvartety č. 1, 2,…, jak bylo zvykem v blahém 18. století, prostě kdyby se nesnažili názvy svých děl podsouvat posluchači, jak na něj má hudba působit. Vidím-li název alba Ztišením k poznání, již se představy rozbíhají určitým směrem a těžko se poslouchá nezaujatě.
Tomáš Pálka je členem skladatelského sdružení a souboru Konvergence a nelze přehlédnout konvergenci s jeho kolegou ze stejného týmu, Ondřejem Štochlem, pokud jde o prezentaci hudby jako umění, které chce být něčím víc než pohráváním si se zvuky, které chce mluvit o důležitých, hlubokých otázkách. Také nelze přeslechnout, že oba vidí cestu v ubírání – počtu not, hlasitosti, tempa. Tři ze šesti kompozic na disku mají v názvu ticho, ve skladatelově katalogu najdeme několik dalších.
Vývoj ve dvacátém i jedenadvacátém století nám ukázal, jak různé mohou být „tiché hudby“ a že v tichu může být skryta soustředěná meditace i energie čekající na svou chvíli. Zdá se, že pro Tomáše Pálku je přes všechno ztišování a pomlky důležitá plynulost a melodické linie – jen jsou to melodie utlumené a zpomalené tak, že je občas přestaneme vnímat jako pohyb vpřed. Některé pasáže, zasazené do jiného kontextu, by se mohly stát docela romantickou muzikou. Tak na mě působí například Silence d’un Coer – jemné melodické motivy jsou obloženy glisandy, která s jejich zpěvností kontrastují. Pálka pěkně pracuje s rozjížděním a zpomalováním, čímž dodává hudbě jemné napětí, do čistých tónů violoncella, violy a klavíru občas klarinet vnese kontrast decentním zaskřípěním. Úvodní Les Dentelles pro sólový klavír s dlouze doznívajícími tóny a občasným „divným tónem“, bouchnutím rukou do struny či flažoletem, je pěknou ukázkou jakéhosi „nového impresionismu“ a i v jiných skladbách mi leckteré akordy zněly jak vypůjčené od Clauda Debussyho a zasazené do doby sto let po něm.
O každé jednotlivé skladbě na disku lze říci, že je podařená, hudba nezačíná nudit a ztišené nálady nesklouzávají k banalitám. Jsou ovšem podařené všechny tak nějak stejně a navzájem trochu splývají. Samozřejmě lze namítnout, že každá skladba je samostatný celek a je možné je poslouchat jednotlivě. Pokud ale CD pustíte, může se vám stát, že předěly mezi stopami přeslechnete. Vítaný kontrast proto přichází v podobě kompozice Les Gouttes, kde dominují bicí nástroje, případně perkusivní zvuky produkované kytarou, basklarinetem i klavírem. Z ticha se najednou začíná líhnout energie v ostatních skladbách většinou absentující. Výjimkou jsou ještě některé pasáže v Kraji jitřenky, která jako by se nadechovala, ale nikdy pořádně nerozjela. Finální Silent Light nás opět vyprovodí sólovým klavírem střídajícím melodické linie se vznášejícími se akordy.
Abych navázal na své úvodní zamyšlení nad slovy přilepenými k hudbě: Ze spojení titulů skladeb, krátkých autorských komentářů a textu, jímž do bookletu přispěl Pavel Zemek-Novák, vyvstává současný skladatel vážné hudby jako postava nepochopená světem, ovšem vidící hlouběji než jiní, „bez naděje na vítězství v tomto světě“, ale odhodlaně nesoucí svůj kříž, zatímco z jiných se stávají „mediální postavy nebo členové vládnoucích struktur a vedoucí významných institucí“. Takový pohled na skladatelský úděl samozřejmě nelze nikomu upírat, má ovšem jistou nevýhodu: V posluchači budí dojem, že danou hudbu neposlouchá adekvátně, pokud při poslechu nemyslí na sv. Augustina, a kolem autora vytváří poněkud plačtivou auru. Pokud se posluchač přenese přes tyto zábrany, lze si skladby Tomáše Pálky vychutnat.
