- Inzerce -

Tomáš Procházka: Digital monster

Elektrická kytara je kultický předmět, malý osobní totem, osobní sonická zbraň i chytře ergonomicky tvarovaný hudební nástroj.

Dokonce i nástroje, které vlastně nemají s kytarou vlastně nic společného, si někdy přisvojují její tvar a tím pádem i část charizmatu původního nástroje.

Toto je příklad nástroje nazvaného Misa digital guitar nebo Kitara, který se navenek tváří jako kytara, tedy alespoň tvarem. O kytaru se nicméně opravdu nejedná. Jde o spojení MIDI ovladače a syntezátoru, umístěném v nástroji ve tvaru.kytary bez hlavy.  Ovládání je zčásti podobné obsluze běžné kytary. Na krku nástroje je dvacet čtyři pražců,  na každém poli je šest tlačítek, která suplují stlačení struny v aktuální pozici. Levá kytaristova ruka tak vykonává poměrně povědomý pohyb. Pravá ruka hráče na Misa digital ovládá multifunkční osmipalcový touch-screen, který se nachází v místě kde obvykle bývají na elektrické kytaře snímače, nebo na akustické kytaře rezonanční otvor. Dotykový displej funguje jako expression ovladač a zároveň slouží k ovládání zabudovaných efektů. Kitara má MIDI out, takže lze použít jako interface k ovládání syntezátorů/samplerů pro kytaristy neznalé hry na klávesy.







Nástroj mi poněkud připomněl český produkt Guitariano, propagovaný svého času samotným Ivanem Mládkem. Ovládání levé ruky je stejné, chybí dotykový displej, který suplují mnohočetná tlačítka a přepínače na těle nástroje.

Tento nástroj je také patrně určen poněkud tradičnějším zájemcům než Kitara. Z tohoto důvodu je také nástroj vybaven zvukovou sadou General Midi, na rozdíl od futuristických zvuků Misa digital guitar. Nicméně nástroj je poměrně důmyslný a nabízí možnost připojení dalších periferií, jako až tří druhů ovládacích pedálů umožňujících ovládat hlasitost, pitchbend a modulaci. Zde videoukázka, bohužel bez Ivana Mládka:





Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.