Tentokrát se chci věnovat umělci, který si místo v této rubrice rozhodně zaslouží: Gregu Davisovi. Pochází ze Středozápadu USA a již léta žije ve vermonstkém Burlingtonu. Díky této geografické pozici může působit v centrech (Bostonu a Chicagu), z nichž vychází část toho nejzajímavějšího, co se v současné době v hudbě v USA děje (dalším dobrým příkladem spolupráce těchto měst je nedávné album Resolution chicagské Olivie Blockové a bostonského Grega Davise vydané na značce Erstwhile).
Davis se v posledních deseti letech zařadil k čelním představitelům současné zvukové kompozice a experimentálních nahrávek založených na dronech (o terénních nahrávkách nemluvě). Jeho hudbu často tvoří úsporný drone s chvějivými, jakoby sklem znějícími tóny; celek je založen spíše na fyzikálních vlastnostech zvuku než na tonální harmonii.
Greg Davis (nar. 1975), který má klasické hudební vzdělání a který výrazně spoluurčoval podobu subžánrů, jako je folktronica, laptop folk a pastoral electronica, vytváří důmyslné a subtilní kompozice, v nichž mísí organické, počítačem generované zvuky s teplými, přírodními tóny, živou instrumentací a terénními nahrávkami. Odkazuje přitom na umělce, jako jsou Brian Wilson a Incredible String Band.
Hudbou se začal zabývat na nižší střední škole (tedy ve věku 12 – 14 let), kdy tvořil především primitivní hiphopové tracky a, jak sám říká, „psal s kamarády rýmy.“ Poté experimentoval s kytarou, gramofony, pedály, samplery a čtyřstopými nahrávadly. Pak zamířil na chicagskou De Paulovu univerzitu, kde kromě kompozice a jazzu studoval i klasickou a jazzovou kytaru.
V roce 1997 založil vydavatelství Autumn Records, jehož prostřednictvím pouštěl do světa svou vlastní hudbu. O několik cédéerek později značka v roce 1999 přesídlila do Bostonu a v květnu 2001 na ní vyšla kompilace Autumnature s jmény Marumari, Hrvatski, Lexaunculpt, Cex, Colongib a Asterisk (= Greg Davis). V té době Greg navštěvoval bostonskou Novoanglickou hudební konzervatoř, kde v červnu 2001 obdržel magisterský titul v oboru kompozice. V Bostonu se čile účastnil koncertního života a odehrál mnoho sólových vystoupení i koncertů se skupinou Parallel. V srpnu 2002 se vrátil do Chicaga.
Hlavní tvůrčí motivací je pro něj touha dělat něco nového, experimentovat a, jak sám prohlašuje, „smazat žánrová omezení a tradice,“ a dosáhnout tak „všezahrnující [all inclusive] kompozice / hudby založené na zvucích.“ Ve shodě s tímto úsilím ohýbat žánry [genre bending] Greg píše: „Osobně vůbec nemám rád škatulky ani definice žánrů. V mém světě žánry vlastně neexistují. Rozhodně to není nic, o čem bych dumal, když tvořím hudbu. Pokud lidé chtějí dát mé hudbě nějaké žánrové označení, je to v pořádku, ale myslím si, že většina lidí poté, co uslyší víc mé tvorby, pochopí, že mě nejde umístit do nějaké jedné škatulky. A to je pro mě velice důležité. Doufám, že lidé budou uvažovat v rámci mnohem většího světa zvuků a nebude jim to činit těžkosti. Líbilo by se mi, kdyby každý nazýval hudbu – zvukem nebo snad hudbou vesmíru. Všechno by se tím výrazně zjednodušilo a my bychom mohli dělat to nejdůležitější: prostě poslouchat.“
Aby se vyhnul žánrové hudební tvorbě, začal se Davis zabývat terénními nahrávkami, které v letech 1999 – 2000 vdechly nový život jeho labelu. Sám o tom říká: „Napadlo mě, že by byl dobrý nápad zaměřit se na čisté terénní nahrávky, protože neexistuje moc vydavatelství, která by se na tuto oblast opravdu zaměřovala. Navíc jsem v té době poznal spoustu hudebníků, kteří se také zajímali o field recordings. Jsem s tou sérií opravdu spokojen. Dařilo se jí a našla si svpoje malé místo na trhu. A získal jsem pro ni spoustu skvělé hudby. Je dobře, že ve vydávání můžu pokračovat, když jsem přešel na CDR. Můžu je opatřovat ručně dělanými obaly, vyrábět jich tolik, kolik zrovna potřebuji, a vydat hodně titulů. Série Leaves už je u čísla 19 a několik dalších položek už je ve výrobě. Chci v tom pokračovat, dokud mě to zajímá a dokud mají zájem i ostatní.“
Ponor do Gregova díla nás přivede do oblasti „dokonalosti“ v americké experimentální hudbě. Tato dokonalost je z velké části způsobena překvapivou atraktivitou Gregových chvějivých dronů, díky níž jejich autor spolupracoval s dalšími tvůrci analogových dronů, jako je Keith Fullerton Whitman (s nímž odehrál dlouhá turné v USA i Evropě), i s alternativními/indie rockery. Na jaře 2008 Greg podnikl turné po Nové Anglii se severokarolinskými Megafaun a na svých stránkách říká, že tato šňůra zasela sémě nápadů zúročených na albu Mutually Arising, druhé desce, jíž vydal na značce Kranky. Abychom zavrtali ještě hlouběji, Gregovo turné s Megafaun bylo přirozeným důsledkem kontaktů s jinými americkými avnt/psychedelickými rockery, totiž s Akron/Family.
Tyto středozápadní kontakty Grega přivedly do kruhů kolem dnes již nefungujících Collections Of Colonies Of Bees a skupiny Volcano Choir, jejíž wisconsinský frontman Justin Vernon 12. února získal dvě ocenění Grammy.
Díky všem těmto spolupracem a oblibě, jíž se těší v kruzích amerického indie rocku, odehrál Greg Davis spolu s Keithem Fullertonem Whitmanem a Benem Vidou v roce 2010 turné coby předskokan Tortoise.
Téměř všechny Gregovy nahrávky naleznete v internetovém obchodě Ketha Fullertona Whitmana na adrese www.mimaroglumusicsales.com.
Překlad Petr Ferenc
