Společné souznění Sylvie Courvoisier a Mary Halvorson, devět rozličných duetů Sary Schoenbeck a znovuzrozená kapela Tonyho Malabyho.
Zatímco první společné album klavíristky Sylvie Courvoisier a kytaristky Mary Halvorson, Crop Circles z roku 2017, vyznívá do určité míry pouze technicistně, když na něm oprášily a přearanžovaly jen staré skladby, na sequelu Searching for the Disappeared Hour je jednoznačně znát, že umělkyně při komponování myslely jedna na druhou a na možnosti svých nástrojů. Bezmála hodinové dílo je plné emocí, hledání ztraceného času v období covidu a mnoha jemných špílců i krásných ulítlostí.
Úvodní Halvorsonové Golden Proportion je sice ještě jakási kolážovitá sonáta s náhlým zrychlováním před koncem, následující Courvoisierové Lulu´s Second Theorem se už vyznačuje změnami nálad a rychlými běhy i melancholickým rozjímáním. Další kus z dílny Mary Halvorson, Faceless Smears, má až baladický charakter a dominuje mu zvláštně zkresleně podlaďující se zvuk kytary. Improvizace Four-Point Play přináší divočejší polohu se specifickými (pa)zvuky a hrou uvnitř piana, naopak další společný počin, Party Dress, zní až nostalgicky zadumaně a závěrečná instantní kompozice Blizzard Rings má v sobě krystalizovanou vyklidněnost a vzletnost. Halvorson se zde ještě prezentuje volnější seancí Torrential, ve skladbě Bent Yellow pak předvádí nejrůznější polohy svého nástroje a v Gates + Passes zase posmutnělou notu. Courvoisier je pak autorkou střídavě rozkomíhané a posléze rozjezdově lyrické kompozice Moonbow, zatímco v temnější až pompézní Mind Out of Time vyrábí Halvorson občas až vesmírné zvuky. Časozpytný kus The Disappearing Hour je pak jakýmsi esenciálním filozofickým vyjádřením espritu celého opusu.
Profilové album fagotistky Sary Schoenbeck sestává z devíti dialogů s jejími spolupracovníky v různých projektech. Úvod patří její vlastní skladbě O´Saris, kterou hraje se svým životním partnerem, bubeníkem Harrisem Eisenstadtem už přes dvacet let. Je to nádherné spojení temně tklivé táhlé melodie s podmalovávajícím duněním bubnů a šelestem činelů. Také nervní žalozpěv ve třech větách, Sand Dune Trilogy, přináší krásnou souhru, tentokrát s flétnistkou Nicole Mitchell. Spojení s kytaristou (a zde i hráčem na elektrickou basu) Nelsem Clinem je nejméně ústrojné. Jejich cover-verze písničky Lullaby z repertoáru slowcoreové kapely Low je sice místy hezky roztřepaná, ale vlastně ani nedosahuje podmanivosti originálu. Improvizace s Roscoem Mitchellem na sopránsaxofon nazvaná Chordata je úžasně vtipným pošťuchováním, zatímco instantní kompozice Anaphoria velice lehounce kořeněná elektronikou jinak zde především pianisty Wayna Horvitze má v sobě určitou mysterióznost. Skvělou souhru představuje rozvernější jamování s violoncellistkou Peggy Lee, kde vše spěje k opravdu bouřlivému závěru. Skladbu Auger Strokes si Sara objednala u pianisty Matta Mitchella a výsledkem je téměř klasická kompozice s lehkými prvky moderního jazzu. Závěr pak patří třešince v podobě písně Sugar od zpěvačky a pianistky Robin Holcomb, která ovšem působí spíš jako bonus k instrumentálním, povětšinou avantgardnějším kouskům.
Saxofonista Tony Malaby se rozhodl v dobách covidu obnovit svou někdejší formaci Sabino, jež vydala pouze jediné album v roce 2000. Z původní sestavy tu zůstali basista Michael Formanek a bubeník Tom Rainey, u kytary vystřídal Marca Ducreta Ben Monder. Nové album The Cave of Winds začíná celkem tradičně znějící post-bopovou Malabyho skladbou Cortithian Leather ve stylu Dizzyho Gillespieho, aby pak následovala téměř dvanáctiminutová společná improvizace Recrudescence, v níž sice najdeme zajímavé momenty, ale rozhodně neodhaluje nejsilnější stránky téhle sestavy. Překvapení nastane až při třetím kousku (údajně inspirovaném indiánskými rituály) Scratch the Horse, které otvírá těžkonosná kytara a celkově hutný spodek, nad nímž šílí saxofon a vše nabírá odpichový rockový ráz. Intenzivní je i následující Insect Ward opět s rozbušenou kytarou, celkově však tepající ve freejazzovém stylu. Titulní skladba je opus magnum s hlukovými stěnami kytary i basy. Skladba Life Coach (věnovaná někdejšímu kapelníkovi Malabyho i Raineyho, Markovi Heliasovi) je uvolněně hravým dialogem. Celkovou nosnost alba dotváří svěží jazz ve skladbě inspirované standardem Just You, Just Me (proslaveným například Natem Kingem Colem), tady ovšem s názvem Just Me, Just Me. Ve finále jde tedy o silné dílo s velkým tahem na bránu.
Sylvie Courvoisier + Mary Halvorson: Searching for the Disappeared Hour
Sara Schoenbeck: Sara Schoenbeck
Tony Malaby´s Sabino: The Cave of Winds
Pyroclastic Records (pyroclasticrecords.com)