Letos v červenci nám čím dál hyperaktivnější domácí progresivně jazzový label Ma Records představil též debutové album pozoruhodného mladého slovensko-českého tria Tryptych. Z jeho energické razance i muzikantského nadhledu může jít posluchačům snadno hlava kolem.
Tryptych vznikl přibližně před pěti lety, když původně čistě improvizační duo Pilot (debutová nahrávka zde) navázalo spolupráci s basistou Milošem Klápštěm. Oproti akustickým experimentům s klavírem a cimbálem se nové trio přesunulo ke svěžímu uchopení elektrické jazzové fúze. Dušan Černák usedl opět za bicí soupravu, Vladimír Mikláš naopak paličky odložil a kytaru si zapojil do zvukově bohaté řady efektových krabiček, Klápště vedle baskytary ovládá též syntezátor. Dalším výsledkem jejich činnosti je teď konečně také studiové album Trypotheque se sedmi velmi invenčními kompozicemi v bravurním hráčském podání.
Se všemi základními stylovými polohami Tryptychu se seznámíme hned v úvodním opulentním opusu The Graveyard. Setkáme se zde jak s rockovými riffy, odpichovými všelijak zpřelámanými groovy a s post-bopovými sypačkami pod nápaditými jazzovými sóly, tak i s volně improvizačními psychedelickými plochami. Ani ty však neopouštějí jakousi permanentní rockovou naléhavost, jež může připomenout nadšení první jazzrockové generace z počátku sedmdesátých let minulého století. A když nestačí atonalita, přechází se v rámci exprese i k radikálnějším témbrovým experimentům.
Mnoha dalšími prostředky nás ale kapela vrací zase do hudební současnosti. Rytmy tu reflektují mnohé styly, jež přineslo až toto století, relativně tradiční kytarové sólo nám může nečekaně odletět o několik oktáv jinam díky přelaďovacím efektům. Za přelomový projev v takovémto typu hudby přinejmenším v rámci česko-slovenské scény tu ale vnímám hru Miloše Klápštěho. Skvěle si sladil svou hru na baskytaru a syntezátor, přechody mezi oběma nástroji mu znějí naprosto přirozeně, s každým z nich se může kdykoli pustit do osobitých groovů i volně improvizační komunikace, aniž by jeho celkové vyznění coby jazzového basisty ztratilo integritu a funkčnost v rámci i tak křehké sestavy, jakou je trio. Přiznám se, že takto komplexní, pestrou a přitom výrazově jednolitou péči o basovou linku jsem snad ještě neslyšel, takže na toto album opravdu jen tak nezapomenu.
Skladby jako takové zde slouží především jako půdorysy pro všemožná improvizační a zvuková dobrodružství, ale jejich témata, rytmy a formální struktury nabízejí pokaždé poněkud jinou atmosféru i pomyslný příběh. Hned následující Market for Death se rozvine z poněkud romanticky vybrnkávaných harmonií, The Last Mission je zase příkladem zdánlivě standardního jazzového tématu, Mercenaries Of Justice svou komponovanou složku odhalí až po delší psychedelické improvizaci. Zde je ale řeč o desce, kde je každá skladba velice přelétavá na spektru od odlehčených jazzových hrátek až po dramaticky promyšlená hudební gesta, jež nejednou připomenou třeba i modernější projekty Johna McLaughlina. Mezitím se lze ale pozastavit třeba i na syntezátorových plochách s “triphopovějším” vyzněním nebo na rytmizacích evokujících až dubstepovou estetiku.
“Ako sa mení život, mení sa hudobné žánry,” zazní tu z jedno užitého lo-fi samplu, abychom vystaveni této skvělé hudbě měli kdyžtak ještě déle o čem přemýšlet. Osobně si troufám říci, že jde ohledně moderní jazzové hudby o jednu z nejzajímavějších nahrávek tohoto roku přinejmenším v rámci česko-slovenského regionu.
Tryptych: Trypotheque
Ma Records (https://marecords.bandcamp.com)