Německý parlament před nedávnem schvaloval spolkový rozpočet pro kulturu ve výši 1.29 miliard eur, tedy nějakých 35 miliard korun. Budeme-li to srovnávat s rozpočtem českým, může se zdát, že na tom nejsme tak špatně, vzhledem k rozdílu velikostí obou zemí. Zmíněná částka ovšem představuje jen třináct procent státních investic do kultury, o zbytek se dělí jednotlivé spolkové země a města, takže výsledná suma je mnohem vyšší. Den před schvalováním vysvětlovala ministryně pro kulturu a média Monika Grütters v rozhlasovém rozhovoru dosti obšírně své představy o rozdělování těchto peněz a o vztahu mezi federální a lokální podporou kultury. Pro odborníky, myslím docela zajímavé čtení, ve srovnání s většinou českých ministrů kultury ale uhodí do oka hlavně představa paní ministryně o tom, co očekávat od umění: „Umění, myslím si, musí také někdy bolet, musí obtěžovat. Když kromě toho ještě pobaví, tím lépe. (…) Víme, že je kultura místní záležitostí, přitahuje turisty, vytváří pracovní místa, dělá společné soužití příjemnějším. Ale ve skutečnosti vypovídá především o soudržnosti naší společnosti. A kulturní politika, především ta spolková má sloužit právě k tomu, aby k tomu poskytla umění rámec.“
Umění musí bolet
Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?
Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.
Krotitelé zvuku
Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.
Tančit v rytmu slz
Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.
Příběh z jediného úderu
Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.
Hudba v srbských protestech
Protivládní demonstrace očima hudebnice.
Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus
Nové podoby pulzací i nehybných ploch.
Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu
Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.
Cinkat, listovat, zavřít oči
Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.
Zkouška sirén: In C, šedesát let poté
Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí
Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka
Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.