Nové album Kry vydali Už jsme doma po osmileté pauze, kterou vyplnily znovu nahrané Pohádky ze zapotřebí a kompilace Tři křížky k třiceti letům existence. Doba je to dlouhá, ovšem ani po ní kapela nezměnila svůj přístup. Od prvních tónů je patrné, že Kry jsou dílem Už jsme doma, zřetelné je to ve zběsilém zasazení, ve frenetických rytmech, v odsekávaném beglajtu kytary, ve stop-timech, výrazné roli dechů, sborech i nezaměnitelném vokálu Míry Wanka. Už jsme doma se stále drží svého pojetí, jehož zárodky se objevily už na debutovém albu Uprostřed slov a které bylo jasně definované přinejmenším od Pohádek ze zapotřebí, přičemž jediná výraznější proměna nastala na začátku nového tisíciletí, když saxofon Jindry Dolanského nahradila trubka.
Pojetí kapely je však natolik originální, že ho není důvod měnit. Ne náhodou jsou právě Už jsme doma nejúspěšnější českou kapelou v zahraniční, o čemž svědčí nesčetná turné po celém světě. Určitý posun však Kry přece jen představují. Wanek se sice svého přístupu nevzdal, ale upřednostnil drive, a tak je poslední deska jednou z nejenergičtějších. Přestože nechybí typické zvraty, sekané pasáže a propracované linky dechů, kdy trubku občas doplňuje pozoun, skladby mají ohromný tah a je patrnější jejich písňový základ, zejména v beglajtu kytary, čímž se album trochu vrací k Hollywoodu.
Větší nasazení a drive albu rozhodně prospěly a ukázaly, že Už jsme doma neztrácejí energii a schopnost oslovit lidi. Přispělo k tomu i téma desky, kdy se Wanek rozhodl vyjádřit k narůstající xenofobii a neochotě pomoci běžencům a postavil se na opačnou stranu, než muzikanti ohánějící se svým národovectvím a potřebou ochránit vlast před případným přívalem migrantů, který nenastal. Píseň Smetí, kde toto slovo použil Wanek k označení migrantů, mluví jasně: „Živé smetí mořem kývá / Bezcitnost je nakažlivá / … / Živé moře smetím kývá / Lhostejnosti neubývá.“ Ale nejde o to, „jak je voda hladová“, takže smetí pohltí. Wanek jde dál: „Komu se hodí, že se tu rodí / ze strachu samý strach? // Ze strachu zášť a ze zášti zloba / Lhostejnost bezcitná! // Ze zloby chlad / a z chladu jen ticho / Okamžik ospalý / Kdo by se staral, že na to smetí / voda se přivalí?“
Wanek se naštěstí nevzdal obraznosti, neskončil u sloganů, takže se jeho slova vryjí pod kůži. Pracuje s obrazy vloček, měnících se v led, i s jeho lámáním, kdy voda unáší kry pryč. Hlavně však hudba nezaostává za poselstvím, jak se v mnoha podobných případech stává, nepodřídil formu idejím, naopak svému pojetí dal novou náplň. Hudba se valí jak prudký jarní proud lámající ledy. Úvodní vpřed se ženoucí sedmiminutové Vločky uplynou jako nic, tlačí je zkreslená kytara, tepající bicí i linka basy a vpády trubky. Tlak nepoleví ani v refrénu. Tempo Smetí upomíná na punkové kořeny kapely, i když stavba skladby je složitá, aby vyzněl text, a tak se střídají chvíle, kdy kapela hraje celá s pasážemi, ve kterých zní pozoun nad nastupující basou a bicími nebo hlas nad kytarou. K tvrdému alternativnímu rocku má blízko přerývaná skladba Pád s až crimsonovským riffem zkreslené kytary á la Red a varovnou trubkou, než přijde uvolnění s pasážemi až countryové kytary, aby pak opět převzal prostor distortion.
Už jsme doma více využili písňových prvků, patrné je to už v Praskání stojícím na doprovodu kytary, jemuž nechybí ani refrén, byť pojatý v duchu Už jsme doma. Zřejmé je to i v až countryových Věcích s trubkou nad parafrází vojenského marše, kde virbl podporuje kytara a basa. Slyšet je to i klavírní Cestě a závěrečných Krách s jásavou trubkou, které si v pianu něco berou z odkazu Psích vojáků, i když klavírní doprovod je mnohem uměřenější.
Chyby tu samozřejmě jsou, mastering zbavil hudbu potřebné dynamiky a posun od poslední Jeskyně mohl být výraznější, to však kvalitě materiálu neubírá.
P.S.: Další ukázky z alba jsou k poslechu na stránkách vydavatele.
Už jsme doma: Kry
Indies MG (https://www.indiesmg.cz)