Již druhé koncepční album vydal osmičlenný soubor VanBinsbergen Playstation; 10. března se v katalogu prestižního nizozemského labelu Challenge Records objevilo CD s příznačným titulem Tales Without Words. Bylo nahráno ve dvou dnech a všechny skladby jsou inspirovány současnou nizozemskou literaturou, především poezií.
Hudbu zkomponovala kytaristka Corrie van Binsbergen, jedna ze stěžejních postav nizozemské jazzové a improvizační scény, zakladatelka a ředitelka umělecké nadace Stichting Brokken se sídlem v Amsterodamu (1996). Do nového alba přetavila dlouholetou zkušenost ze spolupráce s řadou literátů; zvláště jeden zde figuruje nejvýrazněji: Remco Campert. Této žijící básnické legendě (nar.1929) je album také dedikováno.
Soubor VanBinsbergen Playstation sestavila kytaristka na jaře 2014. Nejdříve jen ad hoc pro jubilejní vystoupení se spisovateli v rámci BrokkenBal v amsterodamském Bimhuis. O rok později již začal koncertovat jako regulérní ansámbl. Ze záznamu z prvních dvou koncertů pak vznikl debut Live, jenž bylo v loňském roce nominováno na prestižní Dutch Edison Public Choice Award. Loňský rok byl vůbec pro kapelu mimořádně úspěšný, včetně triumfu na festivalu North Sea. Soubor tvoří ještě klarinetista Mete Erker, saxofonista Miguel Boelens, hornista a kornetista Morris Kliphuis, trombonista Joost Buis, pianista Albert van Veenendaal, kontrabasista Dion Nijland a bubeník Yonga Sun.
Album otevírá frisellovsky laděná skladba Night Sky s lyrickým partem basklarinetu, minimalistickým pulsem a témbry dechů; však je její inspirací žensky lyrická báseň Tjitske Jansen (r.71) s příchutí letní noci. Následující třívětá kompozice Pagan Goddes je značně ovlivněna soudobou vážnou hudbou, včetně užití preparovaného klavíru, rozvolněného spodního proudu, práce s dynamikou, kontrapunktem, minimalistickými postupy apod. Ve druhé části kapela tok zabarvuje doom-jazzovou temnotou, ve třetí pak zazní razantní kytarové sólo se zappovskou invencí. Celé je to sice lyrické, ale značně znepokojující. Však se jedná o text Tommyho Wieringy (1967), v němž se muž v tzv. krizi středního věku zamiluje do mladé ženy. Další skladbou, rozdělenou do tří částí, je Dreamlike, zkomponovaná na motivy krátkého příběhu v úvodu zmíněného Camperta, jenž je sestaven z mozaiky vzpomínek a fragmentů snů. Tomu odpovídá především atonálně rozvolněná první část, zatímco ty další pracují více se zvukomalebností, lahodnými souzvuky a bezmála bigbandovou stavbou. Hardbopově frázovaný a strhujícím způsobem gradovaný Point Of No Return zdobí zahuštěné kytarové sólo; jde o báseň Toona Tellegena (1941) o cestě, která vede přímo… jenže kam? Tento patrně v současnosti nejoblíbenější nizozemský básník je zastoupen ještě jednou, a to básní o jepici, která chce žít déle než jen ten jeden den; v kompozici Dance Of the Mayfly se naplno rozvinou nevšedně krásné kytarové květy, umocněné lapsteelovými drony (Buis) a živou gradací lyrického ansámblového zvuku. Třívěté Sketches In Dark Blue jsou kompozičně nejbohatší; jsou vskutku vybarvené jako ony malebné obrázky vydolované z paměti básnířkou Manon Uphoff (1962), jež tvoří alternativu k fragmentálním událostem reálným. V první části hraje hlavní roli kytara, a to na rozvolněnějším půdorysu, ve druhé exceluje basklarinet v lyricky dramatickém toku s minimalistickými sazbami kytary, preparovaného piana a střídavých přiznávek jednotlivých žesťových nástrojů, a v závěrečné části, značně meditativní, podmalované rozechvělými dechy, rozmlouvají kytara s kontrabasem. Než album vyústí do téměř mingusovsky laděného Lamenta, inspirovaného stejnojmennou Campertovou básní, vyjádří se soubor vlastními příběhy, a to formou volné improvizace – Circles & Squares je fúzí soudobé vážné hudby a free-jazzu, ve Wake Up Call for a Lethargic Planet kralují sice rozvolněné, ale lyrické žestě…
Vynikající album – svěží, neotřelé, navýsost invenční!
VanBinsbergen Playstation: Tales Without Words
Challenge Records (https://www.challengerecords.com)