Hudební připomínky tragédie.
Videa na víkend jsou většinou inspirována tématy zábavnými a hravými, tak to pro jednou změňme. Dvacátého čtvrtého dubna 1915 začala deportací arménských intelektuálů v Turecku přibližně tři roky trvající likvidace tohoto etnika, na jejímž konci bylo kolem jednoho miliónu obětí. Byť Turecko dosud popírá, že šlo o genocidu, jsou dějiny těchto událostí důkladně popsány a dočkaly se i uměleckých reflexí.
A začněme tou pravděpodobně nejnovější. Arménská skladatelka Mary Kouyoumdjian vytvořila společně s režisérem Atomem Egoyanem dílo They Will Take My Island, které je inspirováno osudem arménsko-amerického malíře Arshile Gorkyho. Premiéru měl snímek letos v lednu.
A od multimediální symfonie k menším formám. Charles Aznavour se k tragédii svých předků vyjádřil písní Ils sont tombés z roku 1976. „Zatímco lidé umdlévali v krvi, Evropa objevovala jazz, zvuk trumpet překryl nářek dětí…“
Jednou z osobností, které onu deportaci přežily, byl kněz, skladatel a sběratel lidových písní Soghomon Soghomonian, známější pod jménem Komitas. Byť se mu podařilo dostat do Francie a tam žít ještě dvacet let, strávil zbytek života v psychiatrické léčebně. Zůstalo po něm několik tisíc záznamů arménských lidových písní i vlastní kompozice. Jednu z melodií si poslechněme v podání typického arménského nástroje jménem duduk.