V předvolebním shonu si člověk občas říkal, že by bylo lepší být někde jinde, někde daleko od toho všeho. Teď když volby vrcholí a – podle toho, kdy tyto řádky čtete – lístky padají do uren, nebo se již sčítají, se může vtírat tatáž myšlenka i pro období povolební. Je třeba si připomenout, že utíkání před problémy není řešení. Ovšem trocha toho eskapismu neuškodí, abychom se pak o to silněji mohli utkávat s realitou našeho světa. Dopřejme si tentokrát hudbu, která míří do vesmíru, pryč od pozemských strastí, někdy ovšem vstříc strastem mimozemským. Kromě toho prolétá tento víkend poblíž nás meteorický roj Orionid, jako by nám vesmír dával najevo, že nás bere na vědomí.
Padesátá léta byla pro fantazírování o vesmíru skvělou dobou. Jeho dobývání bylo na dosah, ale zároveň fantazie nebyla konfrontována s realitou. To dodává svébytnou krásu tehdejším sci -fi filmům a také opeře Aniara švédského skladatel Karla-Birgera Blomdahla, původním vzděláním biochemika. Základem libreta opery, která byla poprvé uvedena v roce 1959, je stejnojmenná báseň nositele Nobelovy ceny Harryho Martinsona, jež popisuje tragédii vesmírné lodě mířící k Marsu. Loď, řízená počítačem, je plná uprchlíků ze zdevastované země a nehoda během oslav letního slunovratu loď vychýlí. Namísto Marsu se vydávají kamsi do mnohem vzdálenějších míst. V Blomdahlově podání zní vesmír primitivní elektronikou, serialismem i jazzem.
Jak se asi žije na měsíci, zajímalo leckoho dávno před tím, než ke hvězdám vzlétla první raketa. Josef Haydn napsal operu Svět na Měsíci, která byla premiérována během svatebních oslav hraběte Esterházyho v roce 1777. V tomto případě je tedy cesta na Měsíc pouze imaginární, zinscenovaná pro jednu z postav v rámci milostných pletek. Tady provedení ze Znojma.
Přeborník v hromadění nástrojů a jejich rozhazování po prostoru byl kanadský skladatel Henry Brant. Kompozice Orbits je určena pro osmdesát trombonů varhany a soprán.
Terry Riley složil pro Kronos Quartet dílo jménem Sun Rings, které pracuje se zvuky pořízenými sondou Voyager.
Zvuky ze Slunce využil skladatel Stephen Taylor ve své kompozici Shattering Suns. Video není, ale zato si můžete poslechnout audio a přečíst autorský komentář zde.
Karlheinz Stockhausen o sobě tvrdil, že pochází z okolí hvězdy Sirius a že se tam po smrti vrátí. Je tedy tou pravou autoritou ve věci hudebních letů do vesmíru. Pro skladbu Sternklang z počátku 70. let požaduje provedení v noci ve venkovním prostoru, například v parku. Jedenadvacet interpretů rozdělených do pěti skupin je zesíleno přes reproduktory, které „nosiči zvuku“ přenášejí od jedné skupiny ke druhé. Výsledek je dosti vesmírný.
A nesmí chybět ani další hudebník pocházející z vesmíru, tentokrát ze Saturnu. Sun Ra jako klíčová postava afrofuturismu prohlásil, že „Space is the Place“. Pročež si připomeňme dvě krátké ukázky ze stejnojmenného filmu.
Dechovka, řeknete si, je typická přízemní hudba bez mezihvězdných přesahů. Ovšem tato skladba se nejmenuje Vesmírné akordy pro nic za nic. Přečkejte prvních padesát vteřin zahřívacích frází a dočkáte se.
A na závěr space popová písnička inspirovaná Jorge Luisem Borgesem. Brazilci Ju Malinverni & Wagner Éffe si přímo vypůjčili spisovatelův hlas a spojili ho s básničkou o satelitu obíhajícím vysoko nad našimi hlavami.