- Inzerce -

Videa na víkend – It’s Only Pure Data

Videa, na nichž v přímém přenosu vzniká elektronická hudba v programu Pure Data, sleduji tuze rád. Jsou uklidňující stylem, kterým slynou třeba videa s animovanou stavbou domečků z Lega a jiné „kreativnější spořiče“, oslovují mě ale i na hlubší hudební rovině.

Mám totiž za to, že disciplína zvaná live coding (samozřejmě jej lze páchat i v jiných jazycích a rozhraních, já ale rád koukám na Pure Data) na vysloveně nerdském poli zadělala na ryzí a přitom umělecky zcela ukázněný Gesammtkunstwerk.

Zní se zde zvukem jedniček a nul bytostně vlastních nástroji. Přístup k tvorbě je velice exaktní, neb i náhodu je třeba naprogramovat. Pohyblivý vizuální otisk tvůrčí činnosti může být chápán jako ilustrace, grafický záznam průběhu skladby i přesná (vizuální) partitura. Zhmotňuje se zde pojetí improvizace coby instantní kompozice – už proto, že spontánně vzniklé může být zopakováno, znovuvyvoláno – a možnosti tvorby kompozic generativních jsou bezbřehé. A konečně, dojem „živosti“, prožitku a „toho podstatného“ v přímém přenosu lze zachytit videodokumetací tak dobře, jak se o tom kupříkladu umělcům na poli happeningu a performance může jen zdát. „Nudil jsem se ve vlaku,“ píše o zrodu následujícího dílka jeho autor.

Jistěže lze komponovat do detailu promyšlené opusy, jistěže lze programovat i efektnější vizuály, jistěže lze pracovat i s přednatočenými zvuky a samply, jejich množství je ale nepřímo úměrné ryzosti, jež je na živém zacházení s Pure Data tou stěžejní kvalitou. Vizuální programovací jazyk Pure Data vymyslel v devadesátých letech Miller Puckette, jeden z nejvýznamnějších inovátorů na poli počítačové hudby a autor možná známějšího Maxe (toho stvořil na pařížském IRCAMu). Jedná se ale o open source platformu dovytvářenou myriádami uživatelů a běhající na voknech, jabkách i linuxech. Napsat by se o Pure Data a live codingu dalo mnoham víc, v této rubrice jde ale o potěšení z dívání na vznikání. Už ta úvodní ticha, v nichž se rodí věci budoucí…

Koncertování s Pure Data a jinými jazyky, v nichž lze komponovat / improvizovat rovnou na pódiu, se v České republice zabývá především početná a personálně proměnlivá skupina Kolektiv

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.