- Inzerce -

Videa na víkend – les smyčců

Smyčcový orchestr jako uklidňující i bouřící zvukový materiál pro čas očekávání Slunovratu.

V této roční době obvykle bojuji s tím, čím čelit všudypřítomnému hudebnímu smogu, jež má údajně „navodit atmosféru“. Ano, atmosféra může být fajn, dokonce nemám v principu nic proti atmosféře lehce zasněné a nostalgické. Ovšem pokud k jejímu tvoření slouží všudypřítomné rolničky a unylé melodie o krásách zimy, žádá si mé ucho nějakou alternativu. Po krátkém zamyšlení jsem došel k názoru, že ideálním zvukem, chci-li dosáhnout příjemné atmosféry, je smyčcový orchestr. Taková zvuková kombinace může působit vyloženě konejšivě, ale zároveň se proměnit v něco zajímavějšího. Tato videa tak budou věnována zcela subjektivní zálibě ve smyčcové instrumentaci, jen občas okořeněné jiným témbrem.

A začněme na patřičně produchovnělou notu vousatého pobaltského minimalismu. V Cantus in memoriam Benjamin Britten nechá Arvo Pärt hrát smyčce jen stupnici a moll a příslušný akord a stačí to.

A tentýž skladatel nás upomíná, abychom pospíchali pomalu, čiliž Festina lente

A (post) minimalismus tentokrát zaoceánský. Julia Wolfe se ke skladbě Cruel Sister inspirovala stejnojmennou anglickou baladou o sesterské žárlivosti, jaksepatří krutou.

Trochu zpět do minulosti (do roku 1944) a k moři u břehů Walesu se posuňme v Sea Sketches od Grace Williams.

O Vánocích se také tradičně věští (viz K. J. Erben). A o věštbách zpívá pila doprovázená čtvrttónově rozladěnými a přesto romantickými smyčci ve skladbě Michaela A. Levinea Divination by Mirrors

Dánský skladatel Hans Abrahamsen spojil kolektivní smyčce se sólovými houslemi a klavírem

A něco razantnějšího, jak si na smyčcích vyzkoušel Doron Sadja…

…a Helmut Lachenmann

Jménem Zipangu se v dobách Marca Pola údajně označovalo Japonsko. Claude Vivier toto jméno dal svému dílu pro třináct smyčců.

A když jsme měli dvě sestry, dáme si i tři, tentokrát bez krutého příběhu v pozadí. Tři sestry podle autorky, Anny Clyne, odkazují ke třem hvězdám v opasku souhvězdí Orion. Smyčce tentokrát dělají doprovod sólové mandolíně, která je vybičována k virtuózním výkonům.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.