Dnes je tomu dvacet let, kdy Beck vydal svou čtvrtou řadovku, Mutations. Na rozdíl od předchozích alb Mellow Gold a Odelay, jež byly výrazně ovlivněny samplovací estetikou hip-hopu, se jedná o introvertnější, vážnější, písničkovější kolekci. Původně měla vyjít u indie labelu Bong Load Records, což si Beck vyžádal u vydavatelského majora, s nímž měl smlouvu, tedy u značky Geffen (resp. DGC). Jenže když Geffenovi lidé slyšeli výsledek, dohodu stáhli a projevili zájem vydat Mutations sami. Byl z toho soud… a ve výsledku více než milion prodaných kusů. (David Geffen se se svými svěřenci zkrátka občas soudí, jak by mohl vyprávět i Neil Young.)
Beck byl odjakživa písničkář s americkým folkovým gruntem. Zároveň se ale nikdy nebál žánrových pastišů, jsa si velice dobře vědom toho, že jeho cit pro neotřelou a přitom chytlavou melodii jen tak nějaké digitální, střihačské či žánrové „kurvítko“ nezabije. Na debutu Mellow Gold samozřejmě zaujal Loserem, následující One Foot in the Grave byla spíše do lo-fi a indie folku (nahrávala se před debutem), trojka Odelay představovala vyšší dívčí samplingu a eklektismu – v doprovodných partech leckdy zuří učiněné peklo, občas vybrakované z největších klasik folk rocku (Byrds) či syntetizérového easy listeningu (Dick Hyman), přesto ve výsledku není jediná píseň, kterou byste si nemohli spokojeně pobrukovat.
Na Mutations je Beck sebejistým písničkářem, který k folk-rockovému doprovodu rád připojí Moog, smyčce i dechovou sekci. Téměř se tu nesampluje, spoluprodukuje Brit Nigel Godrich (podepsaný na The Bends kňouralů Radiohead) a snad i díky němu má výsledek navzdory všem americkým kořenům výrazně britskou příchuť připomínající to nejlepší ze Syda Barretta či Donovana.
K albu nebyl pořízen žádný oficiální videoklip, dejme tedy šanci lyric videím, vinyl videím, fan videím, televizním i koncertním záznamům, coververzím… bude to takové loserovsky eklektické.
Mutations si vysloužily označení jednoho z nejlepších alb devadesátých let. Nelze mi nesouhlasit, málokterou desku si pouštím tak rád. A milovníci Sufjana Stevense či Devendry Banharta by Becka měli ctít jako dlaždiče freakfolkových cest. Jistě tak činí.
PS: Midnite Vultures, která po „anglických“ Mutations následovala, byla pro změnu humornou poctou černému discu, funky a soulu a místy byla až princeovsky živá. Kongeniálního spoluhráče ale Beck našel až díky seriálu Futurama.