Blíží se první jarní den a jistě se většina z nás těší, jak zahodí nepříjemné teplé oblečení či jak bude sledovat masový nástup krásných květin symbolizujících romantiku a optimismus. Jaro pro mnohé znamená ústup podzimních a zimních depresí, přičemž naděje spojená s teplým počasím zahřeje natolik, že ji zchladí až opětovný návrat plískanic a mračen. Zima prostě znamená deprese.
K oslavě nekonečné zimní deprese slouží následující blackmetalová hitparáda. Tento hudební žánr a životní styl je spjat se spirituální temnotou, s negativními emocemi, názorovou nekorektností a (často naoko) sympatiemi k satanismu, antihumanismu či novopohanství. Třebaže tyto motivy mají dle většiny blackmetalistů hudební, umělecký a nepolitický podtext, dodnes přitahují neonacisty, neofašisty, rasisty, homofoby či jiné šovinisty. Podobně jako v případě neonacismu v punku a u skinheads se záhy rozvinula antirasistická scéna i v rámci black metalu. Níže uvedení interpreti jsou tedy buďto levicoví (známí jako RABM – red and anarchist black metal) či nepolitičtí, ovšem odmítající neonacistický black metal (NSBM).
Phantom Winter – Wintercvlt
Aktuálně nová záležitost na německé avantgardní black metalové scéně, za níž se skrývají členové v současnosti rozpadlého hloubavého instrumentálního sludge/doomu Omega Massif. Tento nový projekt pohlcuje posluchače syrovou krásou zimních démonů.
Smuteční Slavnost – Národ věčného Podzimu
Nadějný český striktně neortodoxní black metal se pro svou tvorbu inspiroval filmem Bély Tarra Turínský Kůň, z nějž čerpá symboliku konce všech časů za neutuchající vichřice a úpadku lidství. Smuteční Slavnost působí na této nahrávce zároveň nevyrovnaným, ale též vysoce autentickým dojem, škoda, že ji již v této podobně neuslyšíme. Zpěvák z té doby totiž opustil kapelu kvůli údajně vážným depresím.
Dark Blasphemer – Dawn of Destruction
Jižní Amerika je z hlediska netradičních pojetí metalu bezednou studnicí. Jak mi vyprávěl politolog Jan Charvát, od jakýchsi anarchopunkerů z této oblasti slyšel, že jihoamerický black metal je názorově spjat výhradně s anarchismem či komunismem. Co dodat, že? Argentinci Dark Blasphemer jsou sice apolitičtí, ovšem když je třeba, tak vystoupí proti NSBM.
GUDSFORLADT – Guilt
Mnoho levicového amerického black metalu nese poselství nutnosti se oprostit od zkažené civilizace a usilovat o návrat k přírodě a splynutí s ní. Tuto ideu nese i aktuálně nový one-man projekt Gudsforladt, který mimo jiné kombinuje typické zimní scenérie s marxistickými symboly srpu a kladiva.
Zirt – Asphyxia
Ještě minimalističtější a amatérštější než Gudsforladt je norský Zirt, který při své one-man tvorbě chrlí jednu nahrávku za druhou při poněkud nevyrovnané kvalitě. Nahrávka Asphyxia má však strhující depresivně hypnotickou atmosféru zamrzlých severských fjordů. Zirt výrazně čerpá z tvorby svého krajana Varga Vikernese známého jakožto Burzum. Ten je sice neodmyslitelně spjat s krajní pravicí, ovšem inspiroval drtivou většinu následných blackmetalových umělců bez ohledu na politické přesvědčení.
Seeds In Barren Fields – I Mörkrets Timme
Ne každému prospívá touha depresivních black metalistů k nadvládě zimy nad zemí. Rozhodně ne uprchlíkům před válkou, kteří trpí každou noc nesnesitelným mrazem v nevybavených táborech či mimo ně. Švédská neortodoxně blacková formace Seeds In Barren Fields natočila skladbu I Mörkrets Timme v lednu tohoto roku jakožto benefici pro aktivisty ze skupiny No one is illegal, pomáhající uprchlíkům. Třebaže mi poněkud nesouladný zvuk této kapely v mnohých nahrávkách nesedí, nová věc je syrově mrazivá jak jinovatka na mrtvole dítěte, které do té kulturně vyspělé Evropy již nedošlo. Možná až budou bílí Čechové zapadaní sněhem až po špičku nosu, tak si znovu uvědomí hodnotu lidského života.