- Inzerce -

Videa na víkend – nejlepší skladby milénia

Leden je obdobím bilancování, srovnávání, co se v předchozím roce nejvíce podařilo. My si dnes zabilancujeme s trochu větším časovým rozptylem a inspiraci si k tomu vezmeme z Itále. Tamní muzikolog a hudební novinář Gianluigi Mattietti uspořádal anketu o nejdůležitější skladbu soudobé vážné hudby po roce 2000. Oslovil více než stovku evropských hudebních kritiků, dramaturgů a dalších postav vážnohudebního byznysu, včetně několika českých zástupců, aby napsali své osobní tipy na nejvýznamnější kusy mladší šestnácti let. Výsledek vyšel v italském časopise Classic Voice, ale pozornost mu věnoval i velký deník Corriere della sera. (Seznam zatím není dostupný veřejně online. Pokud bude, doplníme ho sem.) Podívejme se tedy, které kompozice byly shledány nejvýznamnějšími.

Na prvním místě se umístil reprezentant Rakouska, Georg Friedrich Haas se skladbou In Vain (2000). Další Haasova skladba, Limited Approximations (2010), se objevila ještě na pátém místě.

Druhou příčku obsadil Simon Steen-Andersen s Klavírním koncertem (2014)

Multimediální Generation Kill (2012) od Stefana Prinse získala bronz.

 

Po stupních vítězů již jen výběrově. Porotci byli zjevně dost nakloněni mladší a střední generaci skladatelů, ale došlo i na klasiky, kteří se výrazně zapsali již v předcházejícím století. Tři zářezy má na kontě Helmut Lachenmann, mimo jiné se smyčcovým kvartetem Grido (2001)

Bernhard Lang se zařadil se svou volnou sérií Differenz/Viederholung (DW).

Rebecca Saunders: Void (2013-14) pro dva hráče na perkuse a komorní orchestr

Jennifer Walshe zabodovala s operou, jejíž název v internetových vyhledáváních přináší zajímavé výsledky: XXX LIVE NUDE GIRLS!!! (2003)

Chaya Czernowin: MAIM (2007) pro sólisty, orchestr a live electronics.

Seznam je to znatelně eurocentrický. Z amerických skladatelů sem pronikl Steve Reich a jeho videoopera Three Tales (2002), kterou nedávno uvedlo Národní divadlo.

 

 

 

 


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.