- Inzerce -

Videa na víkend – Pierre, Frank a Lemmy

Dnes se omezíme na jedno dlouhé a jedno krátké video a v obou případech půjde ještě o reakci na nedávná úmrtí významných muzikantů. Smrtí Pierra Bouleze jako by se uzavřela jedna etapa vážné hudby. Boulez se stal symbolem nekompromisního umělce, opovrhujícího eklekticismem a odmítajícího podbízet se publiku: „Chcete-li jakousi supermarketovou estetiku, mějte ji, nikdo nebude proti, ale každý na ni nakonec zapomene, protože každá generace si stvoří vlastní supermarketovou hudbu – jako produkt, který po osmi dnech shnije a už se nedá jíst, takže ho musíte zahodit.“ S populární kulturou se Boulez sblížil výjimečně, skrze spolupráci s Frankem Zappou, která je zachycena na albu Perfect Stranger. Zappova orchestrální hudba dirigovaná Boulezem (a také Kentem Naganem) zní také jako doprovod filmu The Amazing Mr. Bickford, který se Zappou natočil výtvarník Bruce Bickford.

 

A na výše uvedený Boulezův citát nabízíme odpověď osobnosti srovnatelně „husté“.

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.