- Inzerce -

Videa na víkend – Přijde velký kostlivec

Opera Le Grand Macabre Györgye Ligetiho se konečně dostane na českou scénu.

V době, kdy se člověk připravuje na změny málem ze dne na den a očekává, že ty změny budou spíše k horšímu, není od věci dopřát si jedno těšení dlouhodobé a jasně příjemné. To mé spočívá ve zjištění, že Národní divadlo uvede příští rok v červnu operu Le Grand Macabre od Györgye Ligetiho. Ten ji napsal v letech 1974–77 a přepracoval v roce 1996 podle hry Michela De Ghelderode La balade du grand macabre (1934). Belgický spisovatel a milovník bizarní poetiky, vlastním jménem Adémar Adolphe Louis Martens byl překládán i do češtiny a tato hra se tu pod názvem Balada o Velkém kostlivci čas od času objeví na scéně. Dejme si na úvod filmovou poklonu, kterou spisovateli vysekli bratři Quayové.

Ligeti u Ghelderodeho našel předlohu odpovídající jeho lásce k podivnostem, s níž mohl vystavět operu a zároveň si ze zavedeného žánru udělat legraci. Takže se dočkáme prokomponovaných mnohohlasů, ale také předehry odehrané na automobilové klaksony.

Děj opery, zasazený do fiktivního Breughellandu, se točí kolem konce světa, sexu, pití i politiky. Jejími antihrdiny jsou neschopní vládci, opilci, ministři házející po sobě nadávky podle abecedy nebo hlavní ničitel Nekrocar. Jako satirický komentář ji lze použít na lecjakou situaci včetně konce světa, protože i ten může skončit všelijak, přežene-li se to s pitím.

A chcete-li se správně naladit, zde je loňské poloscénické provedení z Německa.

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.